Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výcvik pejsků

Historie Dog Frisbee

20.7.2006 13:56 | Princess Joane Pick | Výcvik pejsků

Vznik frisbee je spjat s koláči. Prvními házecími talíři byly kulaté plechy, na kterých se pekly koláče. Brzy poté byl vyrobený první plastový frisbee disk.
Otcem dog frisbee je Američan Alex Stein, který si 4. července
1947 pořídil whippeta a pojmenoval ho podle jeho popelavé barvy
Ashley. Jako zkušený hráč frisbee si brzy všimnul, že i on je
talířem okouzlen a skáče pro něj až do výšky 9 metrů.

Rozhodující byl ale 5. srpen, kdy se v Los Angeles hrálo
baseballové utkání mezi Dodgers a Reds. Během přestávky
vtrhnul Alex s Ashleym na hřiště a začali hrát frisbee. Ashley
uchvátil tisíce diváku svojí rychlostí a výskoky, při kterých chytal
talíř.

Středopolař Jimmy Wynn z domácího týmu se dokonce nechal slyšet, že ten pes je lepší než on. Zpočátku ochranka stadionu nezakročila, teprve když Alex po osmi minutách show skončil a zamířil k východu, byl zatčen. Ashley ho nemohl následovat a v chumlu lidí se ztratil. Následující 3 dny
bloudil o okolí, než si ho na Long Brach všimla jedna rodina, které se ho ujala.

Získat Ashleyho zpět se Alexovi podařilo íky oznámení v televizi a rozhlase a šťastný pes skákal na uvítanou do výšky 6 metrů.

Alex s Ashleym se stali doslova přes noc slavní. Byli hosty mnoha televizních show, objevili se na titulních stránkách časopisů a Ashley dokonce hrál hlavní roli v dokumentu, který získal nominaci na Oskara. Kromě toho vyhrál tříkrát MS v Dog Frisbee a jméno po něm nese nejprestižnější podnik tohoto sportu - The Ashley Whippet Invitational

Frisbee - o co jde ?

20.7.2006 13:50 | Princess Joane Pick | Výcvik pejsků

Házení létajícího talíře psovi je výbornou hrou, ale i užitečným doplňkovým sportem třeba k agility. Pes se při ní procvičuje v obratnosti a rychlosti a také v aportování.

V zahraničí se pořádají už i různé soutěže. U nás se zatím s touto hrou setkáváme v podobě poutavých ukázek pro diváky na výstavách a jiných sportovních akcích.

Je to skvělá hra hlavně pro majitele temperamentních a hravých psů. Pes při chytání disku provádí různé výskoky a krkolomné obraty. Proto bychom měli i při této zdánlivě nenáročné hře zvážit jeho fyzické možnosti. U mladých psů, hlavně velkých plemen, bychom měli počkat s intenzivním tréninkem, až bude ukončený vývoj jeho pohybového aparátu. Staršímu zdravému psovi tato hra jen prospěje.

Disk můžeme koupit téměř v každém větším obchodě s potřebami a krmením pro psy. Vyrábí se plastové nebo z pevné látky (ze které se šijí batohy) v pěkných pestrých barvách, různých tvarů i velikostí. Psi mají raději disky látkové. I když mají menší životnost, zvlášť opatrnějším psům se lépe chytají bez rizika zranění. Plastové jsou vhodné pro tvrdší nebo už dobře trénované psy. U tohoto druhu disku musíme dávat pozor, abychom psa hlavně v začátcích tréninku nezranili a tím ho od další hry neodradili. Poškozený disk bychom měli včas vyměnit za nový, protože při hodu už nedrží předpokládaný směr a mohl by ohrozit psa i psovoda.

Disky, které se prodávají ve sportovních potřebách, nejsou pro hru se psem vhodné. Zpravidla jsou vyrobené z méně pevného a odolného materiálu než talíře pro psy. Pokud by je rozkousli, mohli by jejich úlomky i spolknout a zranit se. Nikdy také nenecháváme psovi disk na hraní bez dozoru psovoda.

Výcvik vždy trénujeme na rovné, nejlépe travnaté ploše. Podklad by neměl klouzat, alespoň ne v začátcích výcviku. V okolí by neměly být stromy nebo větší předměty, o které by se v zápalu hry pes mohl zranit. Také by to mělo být dále od rušných silnic, kde jezdí auta. Ideální je zahrada, louka, volné hřiště nebo nefrekventované parkoviště. Měkký - tedy travnatý podklad je při tréninku optimální.

Psa nejdříve s diskem musíme seznámit. Podáváme mu na něm pamlsky nebo jiné krmení. Později si s diskem pohazujeme a pak mu ho zkusíme nabídnout. Pokud zná pes povel "vezmi", je to snadnější, ale každý pes, který rád aportuje, po disku rád chňapne. Můžeme mu ho na kratší vzdálenosti i házet, ale pozor, aby se nenaučil disk pouze aportovat - tedy nosit ze země. Snadné je, když pes zná povel "chyť" při hře s balónkem, pak stačí vyměnit míček za disk a máme vyhráno.

Když už pes bere disk rád do tlamy, zkusíme se s ním o něj lehce přetahovat. Pokud se o něj i dále zajímá, můžeme mu ho z krátké vzdálenosti (asi 2 metry) lehce hodit. Později vzdálenost prodlužujeme.

PesPes se ale většinou snaží chytit disk přímo u nás, proto budeme potřebovat pomocníka, který psa v požadované vzdálenosti od nás přidrží. Můžeme i využít povely ze základního výcviku "stůj" nebo "čekej" a tak udržet psa v potřebné vzdálenosti od nás i bez pomocníka. Časem při opakovaném tréninku pes už pozná, že si má trochu "nadběhnout". Jakmile začne s chutí disk chytat - většinou výskokem, ze země nebo přímo z rozběhu - můžeme disk házet různým směrem i pod různým úhlem. Je zbytečné ho házet příliš vysoko, psovi se špatně chytá a o hru pak ztrácí zájem.

Házení bychom si měli nejdříve natrénovat sami bez psa, abychom mu pak jeho snažení zbytečně nekazili. Házet se dá celou paží nebo jen zápěstím. Na švihu a následné rotaci pak závisí let talíře.

Disk bychom nikdy neměli házet více psům naráz. V zápalu hry by mohlo dojít k vážné srážce a následnému zranění. Výbornou změnou je házení disku mezi více osobami, přičemž pes se ho nadšeně snaží chytit. Ten totiž téměř vždy vyhrává.

Výchova psa

15.7.2006 18:53 | Misiarte | Výcvik pejsků

Výchova psa

Výchova psa: přípravný a základní výcvik

Výchova psa

Výchova psa probíhá ve dvou fázích:
1.)přípravný výcvik
2.)základní výcvik.

Přípravná fáze znamená takový výcvik, při kterém se štěně učí správnému chování, a to nejen mezi ostatními psy (k matce, sourozencům), ale také mezi lidmi. Vštěpují se mu všeobecná pravidla chování a snášenlivosti.

Výcvikem v užším slova smyslu rozumíme osvojování různých úkolů. Výchova štěňat, bez ohledu na plemeno, směřuje vždy k témuž cíli, ale výcvik psů se provádí různými metodami a programy.

Výchovu štěňat můžeme zhruba rozdělit do tří fází:

1.)První fáze probíhá v době do odebrání štěněte od matky. Musí se naučit respektovat ostatní členy "smečky", poznává práva a povinnosti každého člena tohoto společenství a také se učí je dodržovat. Je třeba si osvojit hru, útočit a bránit se, získávat potravu, ale v této době se také musí odnaučit tvrdohlavosti a sobectví.
Pozorujeme-li fenu, která vychovává svá štěňata, vidíme, jak je s velkou láskou a dovedností učí hře, zábavě, hbitosti, ale pokud je třeba, velmi nekompromisně je potrestá za každé provinění.

2.)Druhá fáze výchovy štěněte začíná po jeho příchodu do nového domova. Většinou to bývá mezi 6. až 8. týdnem, kdy se štěně učí pravidlům soužití s člověkem.
V noci nesmí kňučet, musí spát na svém místě, svou potřebu nemůže dělat kdekoliv, nesmí kousat obuv ani jiné věci v domě, musí se naučit jíst v určenou dobu na stejném místě, nesmí loudit u pánova stolu, olizovat děti v obličeji a mnoho dalších věcí, které ho nemohla naučit jeho matka.

3.)S procházkami začíná třetí fáze výchovy, která se už přibližuje výcviku. Štěně musí přivyknout chůzi na vodítku, nesmí nic brát ze země, je třeba odnaučit je skákat na lidi i ostatní zvířata, musí rozumět povelům "Fuj!" a "Ke mně!" pokud běhá bez vodítka.

Dvouměsíční štěně při veselých zábavných hrách s člověkem v novém domě zapomíná rychle na svou matku, ale s příchodem noci, když je všude klid, začíná kňučet. Je nutno obrnit se trpělivostí a nedovolit nikomu z domácích přibližovat se k němu.
Tehdy štěně, unavené hrami a dojmy, brzy upadá do tvrdého spánku a bude pouze pofňukávat ze sna. Ve většině případů štěně už během 2 až 3 nocí zapomene na svoji předchozí rodinu.
Pokud je ovšem člověku štěněte líto a v noci k němu přijde, bude štěně kňučet celou noc a důsledky takové chyby se mohou prolínat celým dalším společným životem.

Je-li pelíšek štěněte vhodně umístěn, brzy (někdy již během jednoho dne) si na něj zvykne. Nemůže-li si štěně v novém domově zvyknout, lze mu na noc dávat ohřívací láhev.

Výběr místa pro vykonávání potřeby představuje vážný problém. Když je štěně ještě zcela malé, nechává loužičky kdekoliv. Nezkušený chovatel na ně reaguje často velmi hrubě a namáčí do nich štěněti čenich. Toto chování vede k tomu, že mu štěně přestává důvěřovat.

Rady chovatelům psů

15.7.2006 18:48 | Misiarte | Výcvik pejsků

Rady chovatelům psů

Výběr štěněte, Odčervení, Očkování, Kastrace

Když už máme štěňátko doma
Pořídili jste si pejska? A víte co dál? Malé štěňátko přináší do rodiny spoustu radostí, ale i starostí. V tomto návodu najdete informace jak se ke štěněti chovat, čím ho krmit, jakou lékařskou péči je třeba štěněti zajistit. Abychom Vám usnadnili chovatelské začátky a abychom Vám pomohli s otázkami, které se týkají zdravotní péče a správného vývoje nového člena Vaší rodiny, připravili jsme písemně několik následujících bodů. Takto budete mít čas vše si v klidu přečíst a probrat s ostatními členy rodiny. Začneme opravdu od začátku.

Výběr štěněte
Vybírat můžete z mnoha plemen i kříženců. Pokud si kupujete psa od chovatele, měli byste vědět, že: štěně by mělo jít od matky do nové rodiny v ideálním případě v 8. týdnu věku, nejdříve však v 7. týdnu. Dřívější odběr je nevhodný, neboť v tomto období probíhá "vtiskování" (vytváření vztahu k ostatním psům). I když mu poskytnete tu nejlepší péči, budou mu ony týdny do 2.měsíce stáří chybět při vývoji jeho vztahu k ostatním psům a někdy i k lidem

Při odběru bychom se měli podívat štěněti na bříško, kde v místě pupíku se může nacházet různě velká bulka - pupeční kýla. Tu je nutno většinou později odoperovat, což není levná záležitost. Opravdu seriózní chovatelé si takové štěně většinou nějakou dobu nechají a před prodejem mu kýlu nechají operovat na vlastní náklady.

Zkontrolovat je třeba i čelisti. Ve štěněcím věku ještě nepoznáme, zda bude mít pes v dospělosti všechny zuby, což je u některých plemen podmínkou chovnosti, ale už nyní můžeme rozpoznat výrazný předkus nebo podkus. Pozor - takové vady se věkem neupraví a u psů s průkazem původu až na výjimky je vyřazují z chovu.

Je třeba se pejskovi podívat do uší. Přítomnost hustého, tmavého, suchého, drolivého mazu může signalizovat ušní svrab a není známkou dobré hygieny chovu, stejně jako blechy, které nacházíme v srsti po celém těle. Někdy najdeme přímo blechy, někdy jen černé tečky v srsti - bleší trus. Proti blechám a klíšťatům je dobré chránit pejska některým z preparátů s prodlouženou dobou účinku, kde toto je nutné předem zkonzultovat s veterinářem.

Odčervení
Štěňata by měla být od 2. týdne věku pravidelně každé 2 týdny odčervována až do věku 3 měsíců, dále každý měsíc do 1 roku a poté 2 - 4 x ročně dle způsobu života psa. Pokud je pes v kontaktu s těhotnou ženou nebo dětmi, měl by být odčerven minimálně 4x ročně. S odčervováním by tedy měl začít chovatel, vést o něm záznamy a ty předložit při odběru novému majiteli, který v něm pak bude pokračovat. Důvod opakovaného odčervování v intervalu 2 týdnů u štěňat je ten, že téměř každá fena má v těle (ve svalech, v játrech a v dalších orgánech) zavrtané "spící" larvičky škrkavek, které se při graviditě probudí a provrtávají se přes dělohu do plodu štěněte. Další dávku larviček dostane štěně v mateřském mléce. Tyto larvičky se ve štěněti opět zavrtají do svalů a orgánů a postupně se uvolňují do střeva, kde dospívají v dospělé škrkavky. Všemi dosud známými odčervovacími prostředky zahubíme jen dospělce, kteří už jsou ve střevě. Proto musíme odčervovat opakovaně, neboť dokud se štěně nezbaví zásoby larviček a nevytvoří si schopnost bránit jim ve vývoji v dospělce, dozrávají v něm stále noví a noví parazité. První odčervení by mělo být provedeno pomocí speciální pasty, která škrkavky jen ochromí, ale nezabije, takže celé odcházejí a nerozkládají se ve střevě. Při jejich rozkladu totiž vznikají látky, které jsou pro velmi mladá štěňata jedovaté. Pak můžeme pokračovat dále touto pastou, tabletkami, nebo použít velmi moderní preparát Stronghold, který je sice dražší, ale podává se jen 1x za měsíc, po celou tuto dobu se drží v krvi zvířete a hubí škrkavky stále a ne jen nárazově jako ústně podávané preparáty a navíc chrání po celý měsíc i proti blechám a kožním a ušním roztočům. Tento způsob doporučujeme.

Očkování
Očkování je nejjednodušším a přitom nejdůležitějším způsobem, jak předcházet řadě infekčních onemocnění (parvoviróza, psinka, infekční zánět jater, psincový kašel, coronaviróza, leptospiróza, vzteklina), z nichž většina ohrožuje pejska přímo na životě a některá jsou přenosná i na člověka. Základní očkovací schéma u moderních, dnes používaných vakcín je 6, 9 a12 týdnů věku. Každé očkování obsahuje o něco širší kombinaci chorob a v posledním je obsažena i vzteklina.

Krmení
Kvalitní krmení je naprostým základem správného růstu a vývinu psa. Nemůžeme krmit psa nekvalitní potravou a očekávat, že z něho vyroste krásný, zdravý a silný jedinec. Názory na to, co je kvalitní potrava, se různí a procházejí názorovým vývojem. Výzkumy na zahraničních universitách a ve výzkumných centrech velkých a seriózních firem zaměřených na výrobu krmiv pro psy a kočky přinesly zejména v poslední době mnoho nových poznatků, které jsou často i v přímém rozporu s tím, co se tradovalo v minulosti.
Granule nebo vařená strava?: to je otázka, se kterou se setkáváme velmi často. Nelze a ani nechceme zcela zavrhnout používání klasické vařené stravy. Jen vždy majitele upozorňujeme na obrovskou pracnost ve srovnání s komerčními krmivy. Chcete-li psovi vařit, znamená to mít zdroj kvalitního masa- svaloviny, vždy ho dobře provařit pro odstranění rizika infekce, mísit ho v poměru 1/3 masa ku 2/3 přílohy (rýže, těstoviny, vločky), přidat zeleninu, vitamíny, minerály. Nikdy nebudete znát přesné složení takto připravené stravy a to nebude nikdy stejné, protože pokaždé použijete jiné suroviny. Je tu vysoké riziko předávkování vitamínů (vit. D) a hlavně minerálů (vápník !!!- katastrofa pro kostru a klouby rostoucího psa). Především si ale přiděláte spoustu práce a Váš byt dostane špatně vyvětratelnou vůni závodní kuchyně. Tímto způsobem lze odchovat psa na relativně vyvážené stravě, ale je to velice, a v dnešní době zcela zbytečně pracné a komplikované. Doporučujeme proto používat KVALITNÍ a ověřená komerční krmiva, zejména v granulované formě.

GRANULE: Rozhodli jste se tedy pro granule. Jenže když se řekne granule, je to jako když se řekne auto. Na jedné straně stojí Mercedes, na druhé Trabant. Stejné rozdíly jsou i ve kvalitě granulí. Zde je to o to nebezpečnější, protože rozdíl mezi Mercedesem a Trabantem pozná každý a snadno, ale granule jsou pro laika všechny jen hnědé kuličky. Jenže rozdíly jsou mezi nimi obrovské. Různé výhodné cenové nabídky v supermarketech jako 10 kg za 140-200 Kč jsou jasné. Za takovou cenu nelze nakoupit ani kvalitní suroviny, natož vyrobit kvalitní granule. Takové krmení je dobré leda pro slepice, ale rozhodně ne pro psa, a už vůbec ne pro rostoucí štěně. Pomineme-li tyto vyložené excesy kvality, zůstává před námi těžký úkol vybrat si z mnoha více či méně kvalitních výrobků na českém trhu ten, který bude našemu psímu kamarádovi nejvíce vyhovovat. Obecně platí, že na krmení bychom neměli příliš šetřit zejména v prvním roce života, kdy se buduje kostra, imunitní systém a tělesná konstituce. Kvalitní krmení, pravidelné a kvalitní očkování a odčervení jsou absolutním základem, který když neošidíme, máme šanci odchovat zdravého jedince s dobrou kondicí, schopného odolat většině chorob a vynaložené náklady se nám tak mohou vrátit na úsporách za veterinární ošetření. Vždy platí, že prevence chorob je levnější než jejich léčba.

Jaké tedy zvolíme granule? Nemůžeme a ani nechceme poskytovat kompletní průzkum trhu a prověřit všechny značky a výrobce. Uvedeme jen namátkou ty, které známe a o jejichž kvalitách jsme se osobně přesvědčili.Purina, K-9, Royal Canin jsou krmiva střední třídy, která poskytnou dospělému psu vše, co potřebuje. Chceme-li si být jisti, že mu poskytujeme to nejlepší, můžeme si vybrat z krmiv představující opravdový vrchol kvality nabízené v rámci celé zeměkoule, včetně naší republiky. Superpremiová krmiva EUKANUBA a HILLS jsou značky srovnatelné s Mercedesem. Je už vcelku jedno, kterou z těchto značek si vyberete, je to jen otázka individuálního vkusu a rozhodnutí, protože všechny tyto firmy jsou zárukou kvality. V naší chovatelské stanici preferujeme firmu Eukanuba a PROPLAN Purina, kde jsme členy v chovatelských klubech.
Důležité je i odlišení krmiv pro různé velikosti plemen. Dnes už se ví, že malá plemena mají značně odlišné požadavky na výživu než velcí psi. Proto tyto firmy vyrábí granule pro malá, střední a velká plemena. Významné je to hlavně u psů velkých (nad 25 kg v dospělosti) a gigantických plemen. Zde se dá špatnou výživou napáchat hodně škod, hlavně ve vývoji kyčelních a loketních kloubů. Ale pozor: dlouho se tvrdilo, že velcí psi potřebují během růstu hodně vápníku a bílkovin. Výzkumy posledních 5-10 let ukazují, že nadbytek těchto složek způsobuje stejné, ba horší škody, než jejich nedostatek. Doga nebo rotwajler váží v dospělosti 50-80 kg. To je stejná váha jako u člověka. Ale lidská kostra do této velikosti a váhy roste 18 let. Pes takto naroste za 8-10 měsíců!!! To je strašná zátěž pro organismus. Naším cílem tedy nemůže být snaha o urychlení již tak překotného růstu, ale naopak. Musíme se snažit, aby tento růst byl pozvolný, plynulý a vyrovnaný. Dostává-li rostoucí pes velkého plemene nadbytek bílkovin anebo vitamínů příliš rychle, vytvoří hodně svalové a tukové hmoty a navěsí tuto váhu na ještě nezralou kostru, kterou tím přetíží a dochází k deformitám kloubů a páteře. Vztah mezi nadbytkem vápníku a zvýšeným výskytem dysplazií kyčelních a loketních kloubů je dnes už přesvědčivě prokázán. Při nadbytku vápníku dochází k předčasnému a nerovnoměrnému uzavírání růstových zón kostí a tím opět ke zvýšenému množství kloubních onemocnění.

Při odchovu psa velkého plemene proto nedbejte dobře míněných, ale zastaralých rad některých chovatelů a výcvikářů, že pokleslé uši či prošláplé spěnky nohou spraví přídavek vápníku do krmiva. V kvalitních krmivech je ho dostatek. Řada krmiv Eukanuba Large Breed (pro štěňata, dospělé psy a seniory velkých a obřích plemen) obsahuje navíc chondroprotekiva- tj. látky pro takzvanou kloubní výživu (chondroitin sulfát, glykosaminoglykany a želatinu) pro optimální vývoj a výživu kloubních chrupavek. Všechna krmiva Eukanuba pro dospělé psy obsahují nový unikátní patentovaný systém pro prevenci vzniku zubního kamene a krmivo pro štěňata je obohaceno o přípravek DHA ( klíčové živiny pro stavbu mozku).

Krmný režim: Štěně, stejně jako malé dítě, je třeba přivyknout na pravidelný režim krmení. Mělo by jíst do věku 1 roku 3x denně, do věku 2 let 2x denně a v dospělosti 1-2x denně. Granule zalijeme teplou vodou, necháme je zchladnout na tělesnou teplotu a nabídneme je pejskovi. Necháme mu je 10-20 minut. Co nesní, to mu vezmeme, uložíme v lednici a ohřáté na tělesnou teplotu nabídneme při příštím krmení.

Pokud namočené granule nesní během jednoho dne, vyhodíme je, aby se nezkazily. Snažíme se nenechávát psovi jídlo ležet k dispozici celý den, a to ani suché granule. Takový pes se nenaučí správně jíst a buď se přejídá a je obézní, nebo naopak při celodenním uždibování necítí pořádný hlad, jí málo a může být hubený. Granule namáčíme v čisté vodě a s ničím je nemícháme. Výrobci kvalitních granulí mají své výzkumné ústavy, ve kterých dlouhé roky (Eukanuba 55 let) hledají a sestavují ideální složení jednotlivých krmných směsí. A když takový vyvážený výrobek smícháte s masem, nebo mlékem, zlikvidujete jejich úsilí a vytvoříte nové krmení o novém, neznámém a většinou nevyhovujícím složení. Mějte proto vždy na paměti, že granule nejsou přílohou k masu nebo čemukoliv jinému, ale kompletní vyváženou potravou která obsahuje vše potřebné pro dospělého psa, tedy i to maso. Zároveň je nutné dodat, že ani v naší CHS striktně nedodržujeme, aby štěně jedlo pouze granule. Štěňátkům i vaříme, např. kaši ze "štěněčího mléka", těstoviny nebo rýži s masem kuřecím, hovězím s nastrouhanou mrkví nebo dáváme tvarohy, sýry, pribiňáky. Štěně nenecháváme nikdy hladovět. Je to jak s malými dětmi: pokud pejsek není zrovna velký jedlík, necháváme i suché granule( nemohou se zkazit) k dispozici stále. K návykům o pravidelnosti podávání jídla je možné pak experimentovat a učit až v dospělosti psa, kdy je pes plně vyvinut a určitě zdravému psu jednodenní hladovka neublíží. Vše chce rozumně zvážit vždy k povaze psa.

Dávkování: Obecné dávkování bývá u každého krmiva napsané na pytli. Vždy ale platí, že spotřeba krmiva je přísně individuální záležitost a liší se u každého jedince. Je třeba proto vyjít z průměrné doporučené dávky a podle přírustku či úbytku hmotnosti zvířete množství krmiva doladit. Je třeba ale hlídat, aby pes nebyl ani příliš hubený a ani (což je mnohem častější) příliš obézní. Obezita u psů způsobuje stejné problémy jako u lidí. Cukrovku, nadměrné zatížení srdce, ledvin, páteře a kloubů. Zvláště u rostoucích psů je nadváha výrazným predispozičním faktorem vzniku dysplazie kyčlí a loktů, proto je dobré i u plemen, kde je vyžadován mohutný tělesný rámec (rotwajler, labrador), držet psa štíhlého, na spodní hranici kondičního rozpětí do věku 1,5 roku, než se mu dotvoří kostra a klouby, a až pak ho nasvalit intenzivním tréninkem a nechat přiměřeně zmohutnět vydatnější výživou. NIKDY nedávejte psovi KOSTI!!! Nepotřebuje je. Není nic, co by z nich mohl získat. Vápníku má v normálním krmení více než dost a vše ostatní je jen odpad. Kosti mohou poranit krk, jícen, žaludek či střevo, ale i když jsou měkké, nebo namleté, pohlcují vodu a mohou vyvolat zácpu. A někdy natolik vážnou, že se ji nepodaří vyřešit jinak než náročnou a drahou operací.

Kastrace
Týká se zejména feneček. Možná se zdá někomu předčasné mluvit o kastraci sotva jsme si přinesli štěňátko domů, ale je třeba si uvědomit několik věcí. Především: Proč jsme si pořizovali pejska? Máme-li výstavní nebo pracovní fenu s rodokmenem a plánujeme-li chov úspěšných jedinců, nebudeme samozřejmě o kastraci uvažovat.

Převzato z pavelmisek.sweb.cz/Retriever (Míšek Pavel, CHS ARTEMIS GOLD)

Agility - zábava pro celou rodinu

15.7.2006 11:25 | Princess Joane Pick | Výcvik pejsků

Už před pár lety jsem o tomto sportu slyšela a byl mi velice sympatický a to hned z několika důvodů. Tehdy mě však nenapadlo, že se tak rozšíří, že bude dostupný skoro všem. Když se naše rodina rozrostla o psí omladinu, chtěla jsem ji nějak zabavit a tak jsem si vzpoměla na aglity. Usedla jsem k počítači a zadala toto slovo do vyhledávače. Příjemně mě překvapilo, jaké množství odkazů na mě vykouklo. Zúžila jsem okruh na náš kraj a mé potěšení ještě vzrostlo, když jsem zjistila, že dostupných míst mám k dispozici hned několik. Nedalo mi to, a na jeden kontakt jsem zavolal, abych se dozvěděla více. Na druhém konci se ozvala příjemná slečna, která mi vše důležité ihned sdělila. Uplynulo pár dní, možná hodin a rozhodla jsem se, že právě tohle je pro nás ten pravý druh sportu a odpočinku zároveň. Dovolte, abych vás seznámila s tímto sportem trochu blíže.

O co jde ?

AgilityJe to vlastně takový psí parkur. Řada různých překážek, které mohou být umístěny v různém sledu.

Ale co se mi na tomto sportu vlastně líbí ?

1)Agility se mohou účastnit pejsci všeho druhu
Nerozhoduje věk, původ ani rasa. To je velice dobrá zpráva především pro majitele čistokrevných voříšků a pejsků z útulku, kteří se svým pejskem chtějí také něco dělat.
Divili byste se, ale právě tito různí kříženci jsou ve velké míře na závodech agility mezi prvními.

2)Vše po dobrém
Hlavní zásadou tohoto sportu, je dělat vše po dobrém. Pejska to musí bavit a základem jsou odměny a pochvala. Je to zkrátka sport pro radost. Někdy pejskovi chvíli trvá, než pochopí, co se po něm chce, ale když mu to pak dojde - to je radosti !

Agility3)Komunikace mezi vámi a pejskem se zlepší
Při tomto sportu máte ideální příležitost zlepšovat komunikaci se svým pejskem a také zlepšovat jeho ovladatelnost. Učíte se ho navigovat nejen pomocí slov, ale také pomocí jednoduchých gest. Učíte se lépe mu rozumět a on zase získává větší pocit, že jste jeho velitelem. Postupně se mezi vámi prohlubuje harmonické pouto.

4)Pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu
Hodně pejsků tráví mnoho času čekáním na návrat svého pána z práce. Při tomto sportu dopřejete svému miláčkovi dostatek zdravého pohybu i sebevědomí z dobře splněných úkolů. Vy se také trochu proběhnete, což zaručeně prospěje i vašemu zdraví a kondici.
Překážky jsou stavěny tak, aby odpovídaly velikosti a stáří pejska, takže o jeho zdraví se nemusíte bát. U štěňat velkých plemen se začíná s cvičením později, kvůli kloubům a jejich zdárnému vývinu. Mnoho pejsků trpí nadbytkem energie a tady mají ideální příležotost jí vybít. A kdo by nestrávil rád pár hodin v přírodě a na čerstvém vduchu ?

Agility5)Děti a jejich čtyřnozí přátelé
Tento sport mohou dělat i děti a jejich mazlíčci. Je to taková škola hrou. Učí se ovládat svého kamaráda, správně mu vysvětlovat co má dělat a radují se z pohybu spolu s ním. Učí se pejska lépe ovládat a rozumět mu. Samozřejmě že je nutné přihlédnout k věku. Ideální věk je kolem 10 roku, ale některé děti jsou opravdu šikovné a zvládají tuto komunikaci i dříve.

6)Sdílet zážitky
Možná jste nenašli stejně nadšeného pejskaře ve svém okolí a toužíte podebatovat o různých psích tématech. Určitě zde najdete stejně naladěné psí nadšence a možná budete mít příležitost najít si nové přátele, kteří s vámi sdílejí vaše zájmy.

7)Soutěže
Pokud vám této sport opravdu přiroste k srdci, můžete ho dělat i na profesionální úrovni. Během roku probíhá celá řada soutěží Agility a dokonce jsou zde kategorie pro začátečníky a pokročilé. Můžete soutěžit o různé tituly a ceny. Nezřídka jsou tyto akce spojené s doprovodným programem, takže je to příjemný typ na to, jak si užít den.

Agility8)Dělat věci společně
Jedna velká přednost tohoto sportu je, že můžete dělat něco společně nejen se svým psem, ale také se svými dětmi nebo partnerem zároveň. Často je to příležistost ke společným rozhovorům, na které v týdnu není moc času. Jediné co vám možná bude chybět, bude dost psů do rodiny, ale i na to mám radu. Půjčte si pejska třeba od dobrých známých, kteří na něj nenají tolik času. My to tak někdy děláme, když nám chybí do počtu a tak se nemusíme dohadovat, že na někoho nezbyde.

Pomůcek s sebou moc potřebovat nebudete. Stačí lahev s vodou a miska, sáčky na exkrementy, očkovací průkaz, vodítko a obojek. V zimě také nějaký obleček. A hlavně nezapomeňte na odměny ! Nám se osvědčila ledvinka, do které dáme z jedné strany odměny a z druhé sáčky a doklady s mobilem apod.

Zeptejte se také na poplatek - cena mezi jednotlivými kluby se může hodně lišit.

Jestli se vám již tento sport také zalíbil, zasedněte k vyhledávači a podívejte se, kde se můžete ve vašem okolí agility účatnit.

Anglity - pravidla

15.7.2006 11:24 | Princess Joane Pick | Výcvik pejsků

Agility je kynologický sport, který spočívá v tom, že pes na pokyny svého psovoda překonává nejrůznější překážky. Vznikl jako hra pro hbité a živé pejsky, kteří v něm mohou uplatnit i to, co by v běžném životě příliš neuplatnili (například prolézání tunelem). Nejde ale pouze o to jednotlivé překážky překonat. To, co je na agility nejzábavnější a nejzajímavější je zvládání celých parkurů o asi 20 překážkách s předem daným pořadím. Parkury obsahují nejrůznější změny směru, zatáčky a pasti tak, aby se prokázalo, který tým složený ze psa a psovoda je nejobratnější, nejsehranější a nejrychlejší. Pokud by se agility mělo k něčemu přirovnat, tak má asi nejblíž k parkurovým závodům koní. S tím rozdílem, že člověk musí běhat po svých vedle psa, a tak pes zvládne mimo klasických skokových překážek i tunely, houpačku, kladinu, slalom atd.

Prvním krokem při učení se tomuto sportu je zvládnutí jednotlivých překážek podle pravidel agility. Když se pes naučí reagovat na jednotlivé povely, přichází druhá fáze, kdy se učí především psovod. Není totiž zdaleka jednoduché běžet vedle psa, pamatovat si trať, dávat včas povely a to nejdůležitější - psa motivovat. I když spousta psů ráda skáče a běhá, zkuste je donutit, aby skákali tam, kam chcete Vy, a ve chvíli, kdy třeba zrovna okolo běží jejich psí kamarád.

AgilityProto tím nejdůležitějším jsou odměny. Agility je opravdu jedna velká hra a tak nejsou přípustné tresty za špatné provedení cviku. Celý výcvik je prováděn pouze pozitivním zpevňováním. Od jednotlivých překážek vede cesta přes jednoduché kombinace až ke skutečným parkurům. Kdo si ale představuje, že když je agility hra, lze se ji naučit rychle, je na omylu. Než pes zvládne spolehlivě všechny překážky a potom i složitější cvičení, trvá měsíce. Ale ani potom nic nekončí.

Výhodou agility je, že to není pouze rutinní provádění naučeného. Parkur je pokaždé jiný, a proto je potřeba zkoušet stále nové způsoby vedení psa a trénovat nová složitější cvičení. Pro soutěživé existují samozřejmě i závody agility. Každoročně se jich pořádá několik desítek. Na závodech jsou psi rozdělení do tří výkonnostních kategorií A1, A2 a A3. Navíc existují ještě tři velikostní kategorie small, medium a large, aby malí psi nebyli oproti velkým v nevýhodě. Během jednoho závodního dne se sejde obvykle 80 až 100 závodících dvojic a absolvuje tři a více parkurů. Vítězem se stává tým s nejmenším počtem chyb a odmítnutí, který doběhl v nejlepším čase.

Ale závody jsou spíše třešinkou na dortu, agility je především sportem, který může provozovat kdokoli s jakýmkoli psem. Nejsou tu omezení například čistokrevností psa, i voříšci bývají velmi úspěšní a šikovní. Nerozhoduje ani věk, agility běhají děti, dospělí i senioři se psy různého stáří. Jedinými předpoklady jsou ochota učit se nové věci a chuť trávit čas se svým psem zajímavou činností.

Překážky Skokové

AgilityPrvní skupinou překážek, které se při agility používají, jsou takové, které pes překonává skokem. Mezi ně patří jednak klasické skokové překážky, které jsou rozlišené výškou laťky pro jednotlivé velikostní kategorie. Pro small je laťka 30cm nad zemí, pro medium 40cm a pro large 60cm s tolerancí 5cm. Je dána i minimální šířka překážky, tak aby se pes nemohl zranit, a to je 120cm. Další překážkou je zeď nebo takzvaný viadukt (zeď s prázdnými oblouky ve spodní části), které mají opět stejnou výšku jako skokové překážky a jsou tvořeny jednak výplní a pak shoditelnou horní částí tak, aby se pes nemohl při skoku odrážet, ale aby zeď skutečně celou přeskočil. Psi během agility uplatní nejen skok do výšky, ale i do dálky. Skok daleký je složený z 2 až 5 elementů (nízké široké překážky) Pro small má délku 40-50cm, pro medium 70-90cm a pro large 120-150cm. Pes se nesmí dotknout žádné části, která skok daleký tvoří. Poslední tentokrát proskokovou překážkou je kruh. Pro kategorie small a medium je jeho střed 55cm nad zemí, pro kategorii large 80cm. Pes při jeho překonávání nesmí proskočit mimo kruh (např. mezi kruhem a rámem).

Probíhací

AgilityDo této skupiny se řadí tunely - pevný a látkový. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že pevný tunel, dlouhý 3 až 6m, má po celé své délce průměr 60cm. Navíc je ohebný, a tak se dá tvarovat např. do tvaru písmene U či S. Látkový tunel má podobný začátek jako pevný, ale po 90cm pokračuje měkkým materiálem, takže si pes posledních 2,5 až 3,5m musí sám nadzvednout. Jiným typem probíhacích překážek je slalom. Skládá se ze sudého počtu tyčí 8, 10, nejčastěji 12, které jsou od sebe vzdálené 50 až 65cm. Je to jedna z překážek, jejíž bravurní zvládnutí dokazuje již vysokou úroveň agility týmu. Zajímavým a často situaci komplikujícím pravidlem je nutnost začínat slalom vždy tak, aby měl pes první tyčku po pravém boku.

Zónové

AgilityTřetí skupinou jsou tzv. zónové překážky, na kterých jsou vyznačeny barevně vždy na začátku i na konci tzv. zóny, což jsou místa, na která pes musí šlápnout alespoň jednou tlapou. Toto pravidlo vzniklo především z bezpečnostních důvodů, aby se zamezilo zranění psa při jeho předčasném seskočení. Mezi zónové překážky patří kladina. Její výška je obvykle 120cm a celková délka se pohybuje okolo 16m. Zóny jsou vyznačeny 90cm na začátku nástupné i na konci sestupné části. Šikmá stěna neboli áčko se také řadí mezi "zónovky". Pro kategorii large je vysoká 190cm při úhlu 90°, který mezi sebou svírají obě části. Pro kategorie medium a small se stěna rozevírá tak, aby její výška činila 170cm. Zóny mají délku 106cm. Houpačka je jedna z velice atraktivních překážek. Její délka je přibližně 4m, zóny jsou stejné jako u kladiny. Pes musí vyběhnout za polovinu, počkat, až se houpačka převáží, a poté seběhnout. Ostatní Poslední tak trochu zvláštní překážkou je stůl. Je to čtverec o straně 90 až 120cm. Pro kategorii small je vysoký 35cm, pro kategorii large 60cm. Pes na něj musí skočit a 5 sekund zůstat. Po uplynutí této doby může stůl opustit a běžet dál.

Parkur

Parkurem se rozumí ohraničený prostor, ve kterém jsou překážky. Jeho rozloha musí být minimálně 20x40m. Délka trasy je 100 až 200m a zahrnuje 12 až 20 překážek, z nichž alespoň 7 je skokových. Pořadí překážek je dané, a proto je každá překážka očíslována. Průběh trasy je pokaždé jiný, jediným pravidlem je, aby obsahoval minimálně dvě změny směru.

Na závodech se pro absolvování parkuru stanovuje standardní a maximální čas. Standardní čas je čas doporučený k absolvování. Pokud ho tým překročí, je penalizován trestnými body. Po překročení maximálního času, který je 1,5 až 2násobkem standardního času, je tým diskvalifikován. Standardní čas se počítá z postupové rychlosti v m/s (ta je stanovena v závislosti na obtížnosti trati apod.) dělené délkou trasy. Před závodem se tedy celá trasa pečlivě přeměřuje.

Pravidla

Některá pravidla jsou zmíněna i v částech Parkur a Chyby a odmítnutí. Nicméně existují ještě další, která psovod i pes musí dodržet, aby se vyhnuli diskvalifikaci ze závodu. Pes musí být na trase bez vodítka i obojku či jiných postrojů (výjimku může povolit rozhodčí). Psovod nesmí mít v ruce ani nikde na těle pomůcky ke zrychlení psa, nesmí mu na trase vypadnout žádná odměna. Psovod také nesmí žádnou překážku sám překonat či shodit, ani se jí nesmí dotknout. Dotek není povolený ani vůči psovi. Závod pro tým končí i v případech, že pes překoná překážky v nesprávném pořadí, vyvenčí se na parkuru, opustí prostor parkuru či porazí skokovou překážku před jejím překonáním. A v neposlední řadě se diskvalifikací trestá také nekorektní chování psovoda vůči rozhodčímu či jeho hrubé zacházení se psem.

Odměny

Když se pes začne učit jednotlivé překážky, je potřeba ho velmi silně motivovat. Jednak proto, aby cvik vůbec provedl, a také proto aby ho provedl co nejrychleji a nejlépe. Klasickými odměnami jsou malé kousky různých pamlsků. Mohou to být malé granulky, kousky sýra či masa a uzenin. Tradiční jsou také velmi oblíbené piškoty. Je nutné dodržet skutečně malou velikost odměn, abychom psa přílišným krmením nezatížili. V dalších fázích se využívají hračky, míčky apod. Důležité je, aby o ně pes měl skutečně zájem a byl ochotný pro jejich získání něco udělat. Tou nejdůležitější odměnou, která také buduje vzájemný vztah psa a psovoda, je samozřejmě pochvala. U té se nikdy není třeba držet zásady, že méně je více. Přímo naopak čím více chvály psovod používá, tím pozitivnější vliv to má na psa.

Závody

AgilityPořádají-li se agility závody, může se na nich jeden psovod s jedním či více psy zúčastnit buď zkoušek nebo soutěží. Zkoušky jsou rozdělené podle výkonnostních kategorií A1, A2 a A3 a jejich zdárné absolvování umožňuje postup do vyšší kategorie, než v jaké se momentálně tým nachází. Hodnocení zkoušek je v pěti stupních. Výborně jsou hodnoceny týmy s maximálně 5,99 trestnými body. Od 6 do 15,99 trestných bodů je tým hodnocen velmi dobře. Dobře je hodnocení v rozmezí 16 až 25,99 trestných bodů. Při více než 26 trestných bodech je tým tzv. bez ohodnocení. Pátým stupněm je diskvalifikace. Soutěže pak bývají společné pro všechny výkonnostní kategorie a jejich výsledky nemají vliv na postup z jedné kategorie do druhé. Rozlišují se soutěže Agility a Jumping, do kterého se nezařazují zónové překážky. Jumping může být také rozdělen na jednotlivé kategorie, a pak se jeho výsledky zapisují do výkonnostního průkazu, ale nemají vliv na změnu výkonnostní kategorie. Výkonnostní kategorie V agility existují tři výkonnostní kategorie A1, A2 a elitní A3. Tým na prvních závodech získává výkonnostní průkaz pro zápis výsledků zkoušek a automaticky je zařazen do A1. Pokud tým splní třikrát zkoušku A1 na výborně u dvou různých rozhodčích, může postoupit ihned do A2 nebo může dál soutěžit v A1, ale po uplynutí jednoho roku je automaticky do A2 přeřazen. Postup z A2 do A3 je podmíněn složením tří zkoušek A2 na výborně bez trestných bodů opět u dvou různých rozhodčích. Navíc se v těchto zkouškách tým musí umístit do třetího místa. Označení A3 se pak stává součástí jména psa (např. A3 Alík), ale pouze na jeden rok. Během něj je možné kategorii A3 obhájit za splnění stejných podmínek jako při vstupu do této kategorie (tým závodí v kategorii A3 či A2). V případě že tým požadavky nesplní, vrací se do A2. Pokud tým tři roky po sobě A3 obhájí, stává se pes šampiónem s označením A3Ch. Alík. Tento titul je již doživotní.

Velikostní kategorie

AgilityOpět jsou tři kategorie k rozdělení psů podle jejich kohoutkové výšky. Na závodech psi soutěží vždy pouze s jinými psy ze stejné velikostní kategorie. Kategorie small (S) je pro psy do kohoutkové výšky 34,99cm. Kategorie medium (M) je od 35 do 42,99cm a nejvyšší psi nad 43cm spadají do kategorie large (L).

Chyby a odmítnutí

Aby bylo možné nějakým způsobem určit pořadí psů na závodech, byla stanovena pravidla způsobu překonávání překážek. Za jejich porušení je tým trestán chybami či odmítnutími. Za obojí tým získá pět trestných bodů. Rozdíl je zejména v tom, že odmítnutí musí psovod se psem opravit, chyba je pouze penalizována. Navíc za tři odmítnutí následuje diskvalifikace. Obecně je odmítnutí vyhnutí se překážce psem tak, že překročí pomyslnou prodlouženou linii překážky. Dalšími typy odmítnutí jsou podlezení překážky nebo její přeskočení mimo prostor k tomu určený, přejití skoku dalekého a odskočení do strany na skoku dalekém. V tunelech je odmítnutím stažení hlavy z ústí tunelu. Každé špatné naběhnutí do slalomu je také odmítnutím. Na kladině a šikmé stěně je odmítnutím seskočení z překážky dříve, než se pes dotkne všemi tlapami sestupné plochy. Pokud pes seskočí z houpačky před překonáním její osy, je také trestán odmítnutím. Proskočení kruhu mimo kruh je rovněž odmítnutím. Jediným odmítnutím, které se neopravuje, je odmítnutí na stole spočívající v naskočení psa na stůl ze strany opačné ke směru běhu. Pokud pes stůl podleze, je to také odmítnutí a v tomto případě je nutné cvik opravit. Chybami jsou shození laťky skokové překážky, elementů zdi a skoku dalekého. Vynechání tyčky ve slalomu je chyba, kterou je jako jedinou nutné opravit. Pes musí slalom absolvovat bezchybně, přičemž trestné body za chybu se přičítají pouze při prvním špatném pokusu. Chybou na zónových překážkách je nedotknutí se zón alespoň jednou tlapou psa. Na houpačce je navíc chybou, pokud pes seskočí před dopadnutím překážky na zem. Další chybou je také seskočení ze stolu před uplynutím limitu 5 sekund. Chybou, které se musí vyvarovat psovod, je projití startem nebo cílem.

Anglity

15.7.2006 11:24 | Princess Joane Pick | Výcvik pejsků

Agility je kynologický sport, který spočívá v tom, že pes na pokyny svého psovoda překonává překážky. Vznikl jako hra pro hbité a živé pejsky, kteří v něm mohou uplatnit i to, co by v běžném životě příliš neuplatnili (například prolézání tunelem). Nejde ale pouze o to jednotlivé překážky překonat. To, co je na agility nejzábavnější a nejzajímavější, je zvládání celých parkurů o asi 20 překážkách s předem daným pořadím. Parkury obsahují nejrůznější změny směru, zatáčky a pasti tak, aby se prokázalo, který tým složený ze psa a psovoda je nejobratnější, nejsehranější a nejrychlejší. Pokud by se agility mělo k něčemu přirovnat, tak má asi nejblíž k parkurovým závodům koní, s tím rozdílem, že člověk musí běhat po svých vedle psa. Mimo klasických skokových překážek pes musí zvládat i překážky pro koně nepoužitelné - tunely, houpačku, kladinu, slalom atd.

Jorkšír zdolává áčkoPrvním krokem při učení tohoto sportu je zvládnutí jednotlivých překážek podle pravidel agility. Když se pes naučí reagovat na jednotlivé povely, přichází druhá fáze, kdy se učí především psovod. Není totiž zdaleka jednoduché běžet vedle psa, pamatovat si trať, dávat včas povely a to nejdůležitější - psa motivovat. I když spousta psů ráda skáče a běhá, zkuste je donutit, aby skákali tam, kam chcete vy, a ve chvíli, když třeba zrovna okolo běží jejich psí kamarád. Proto tím nejdůležitějším jsou odměny. Agility je opravdu jedna velká hra a tak nejsou přípustné tresty za špatné provedení cviku. Celý výcvik je prováděn pouze pozitivním zpevňováním. Od jednotlivých překážek vede cesta přes jednoduché kombinace až ke skutečným parkurům. Kdo si ale představuje, že když je agility hra, lze se ji naučit rychle, je na omylu. Než pes zvládne spolehlivě všechny překážky a potom i složitější cvičení, trvá měsíce. Ale ani potom nic nekončí. Výhodou agility je, že to není pouze rutinní provádění naučeného. Parkur je pokaždé jiný, a proto je potřeba zkoušet stále nové způsoby vedení psa a trénovat nová složitější cvičení.

Pro soutěživé existují samozřejmě i závody agility. Každoročně se jich pořádá několik desítek. Na závodech jsou psi rozděleni do tří výkonnostních kategorií A1, A2 a A3. Navíc existují ještě tři velikostní kategorie small, medium a large, aby malí psi nebyli oproti velkým v nevýhodě. Během jednoho závodního dne se sejde obvykle 80 až 100 závodních dvojic a absolvuje tři a více parkurů. Vítězem se stává tým s nejmenším počtem chyb a odmítnutí, který doběhl v nejlepším čase. Ale závody jsou spíše třešinkou na dortu, agility je především sportem, který může provozovat kdokoli s jakýmkoli psem. Nejsou tu omezení například čistokrevností psa, i voříšci bývají velmi úspěšní a šikovní. Nerozhoduje ani věk, agility běhají děti, dospělí i senioři se psy různého stáří. Jedinými předpoklady jsou ochota učit se nové věci a chuť trávit čas se svým miláčkem zajímavou činností.

Výcvik dalmatína

15.7.2006 11:18 | Princess Joane Pick | Výcvik pejsků

A PROČ NE?

Před deseti lety jsem si pořídila svého prvního psa dalmatina Arnyho z Rudolfova chovu. Měla jsem rok po první operaci páteře a rodiče mi ho dovolili jako psychickou vzpruhu. O plemeni jsem věděla jen to, že jde o většího bílého psa s černými tečkami. A právě proto, že můj zdravotní stav nebyl nejlepší, jsem se rozhodla pro ten zásadní krok a začali jsme navštěvovat kynologické cvičiště. Nikdy jsem neuvažovala o zkouškách, prostě jsem jen chtěla, aby mě můj pes poslouchal. Když se podívám na naše začátky zpětně, musím přiznat, že můj první dalmatin Arny, nebyl na výcvik povahově nejvhodnější a právě proto ho velmi obdivuji. Cokoliv dělal, dělal ne proto, že ho to bavilo, ale proto, aby udělal radost mně. Když jsme v půl roce začali chodit na cvičák, byl jedním z nejšikovnějších štěňat, tedy co se týká poslušnosti. Potom však přišla puberta a vše začalo od začátku.

www.dalmatian.cz Arny je spíše flegmatik, o aporty nikdy neměl moc zájem, vždycky jsem prohlašovala, že se narodil s vrozeným odporem brát do huby cokoliv jiného než jídlo. Taky mu dělala problémy obrana, i kdyby se figurant stavěl na hlavu, Arny se k němu otáčel zády. Přes tyto problémy jsme z aportu na zkouškách nikdy neměli 0 bodů a složili jsme i 2 zkoušky s obranou a to velmi úspěšně. Když byly Arnymu 3 roky, složili jsme naše první zkoušky. V té době se ještě nevědělo o nějaké ovladatelnosti či upotřebitelnosti psa, cvičilo se podle národního zkušebního řádu, tedy stopa, poslušnost, obrana. Na zkoušky jsme nastupovali do počtu, kvůli obraně. Rukáv viděl Arny poprvé v životě právě na zkouškách, nikdy do něj nekousal, přesto získal 41 bodů z 50 možných.

www.dalmatian.cz V průběhu dalších 3 let jsme pak složili ještě dalších 5 zkoušek, včetně loveckých ( barvářských ). Když bylo Arnymu 6 let, rozhodla jsem se , že si pořídím ještě jednoho dalmatina. Bavily mě výstavy, takže jsem chtěla kvalitní štěně, ale zároveň jsem se chtěla věnovat i výcviku. Jsem velmi vděčná Kačce Malovic, že můj druhý dalmatin pochází právě od ní, neboť mě podporuje jak po stránce výstav tak ve výcviku. Riči ( Ch. Enrico Bazzi Raul ) má úplně jinou povahu než Arny. Je živý a temperamentní, zároveň však plně ovladatelný. Velmi Rád aportuje a to prakticky cokoliv a na obraně by se za jeho výkon nemusel stydět ani příslušník ryze pracovního plemene. Výcvik ho velmi baví, přesto, jako každý dalmatin pracuje pro mě, aby udělal radost svému páníkovi. Ričimu jsou 4 roky a má složeno 8 zkoušek a na další se stále připravuje. Každý z mých psů je úplně jiný a má jinou povahu, přesto oba dosáhli ve výcviku značných úspěchů a oba se řadí mezi nejlepší pracovní dalmatiny v historii našeho chovu.

www.dalmatian.cz Než jsem si Ričiho pořídila, všichni mě varovali, že Arny je jedinečný a protože dalmatini jsou hloupí, akorát si pohorším a pokud chci cvičit, že si mám pořídit nějaké pracovní plemeno, ale já jsem chtěla všem dokázat, že se mýlí a že dalmatin je plnohodnotný pracovní pes. Naopak po mých zkušenostech se odvážím říct, že pokud dalmatin není nějak pracovně zaměstnaný ( nemyslím tím jen výcvikem ) tak strádá a stává se z něj nerudný pes, který je agresivní a při každé příležitosti utíká. Za těch 10 let, co se výcviku věnuji, jsem se setkala i s dalšími dalmatiny a všichni, pokud s nimi bylo cvičeno, byli schopni složit zkoušky na které se chystali na poprvé a to někteří z nich začali s výcvikem až ve věku 4-5 let. Chtěla bych shrnout do několika bodů své zkušenosti co se týče výcviku a doufám, že se mnou ostatní majitelé, věnující se výcviku, budou souhlasit.


PROTI:
-Pokud se chcete věnovat vrcholovému výcviku, pak si nepořizujte dalmatina.
-Dalmatin je schopný podávat velmi kvalitní, ale spíše průměrné nebo mírně nadprůměrné výkony ve srovnání se specializovanými plemeny pro danou oblast výcviku.
-Zpočátku může, zejména začátečníkovi, činit určité problémy zkrotit temperament.
-Pokud dalmatin nechce cvičit, je lepší ho k výcviku nenutit násilím, vše co se týká výcviku, je třeba učit nenásilnou formou.

PRO:
-Dalmatin je všestranně využitelný pes, je schopný výcviku ve všech oblastech kynologie ( všestranný výcvik, agility, canicros, lovecký výcvik, záchranářský výcvik, poslušnost, canisterapie i tanec se psem )
-Snadno se učí
-Jednou naučené cviky už nikdy nezapomene
-Není nutný každodenní výcvik, bohatě stačí 1-2 x týdně, někdy je méně více.
-Pokud je přetížený je schopný si pauzu udělat sám.
-Je možné začít s výcvikem i v pozdějším věku, někdy je to i vhodnější ( u extrémně temperamentních jedinců )
-Dalmatin nesnáší dril, cviky neopakujte stále dokola.
-Pokud zaměstnáte dalmatinovy hlavu i tělo, máte doma pohodového mazlíka, se kterým je radost být a nemůže se potom stát, že se ho budete chtít zbavit, protože ho nezvládnete.
-Dalmatin nezapře své lovecké předky, lovecký výcvik ho opravdu velmi baví.
-!!!Dalmatin pracuje, aby Vám udělal radost!!!

Elektrické obojky - elektronické obojky pro psy

15.7.2006 11:17 | Princess Joane Pick | Výcvik pejsků

Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat k používání elektrických a ostnatých obojků a stahovacích obojků bez mechanického omezení úplného zatažení smyčky obojku.

Ústřední komise pro ochranu zvířat je podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, příslušným orgánem ochrany zvířat a doporučuje opatření a koordinuje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat. Ústřední komise pro ochranu zvířat v souladu s touto svojí funkcí projednala a přijala na svém 81. plenárním zasedání dne 31.5.2005 následující stanovisko týkající problematiky používání elektrických a ostnatých obojků a stahovacích obojků bez mechanického omezení úplného zatažení smyčky obojku.

Toto stanovisko je aktualizací stanoviska, které projednala Ústřední komise pro ochranu zvířat na svém 28. a 29. zasedání v roce 1998. Důvodem k aktualizaci stanoviska jsou změny právních předpisů, které se k oblasti ochrany zvířat váží, a ke kterým došlo po roce 1998. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), prošel rozsáhlou novelizací provedenou zákonem č. 77/2004 Sb. Pod č. 19/2000 Sb. m. s. byla vyhlášena Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmových chovech. Obsahově ovšem Ústřední komise pro ochranu zvířat zastává stále shodné stanovisko.

Použití elektrického obojku (obojek využívající elektrické impulsy), ostnatého obojku nebo stahovacího obojku bez mechanického omezení úplného zatažení smyčky obojku (dále jen "stahovací obojek") je porušením zákona. K chovu, výcviku a výchově zvířat, především psů, nelze takové obojky používat.
Pokud by chovatelé zvířat, především psů, při chovu a výcviku používali výše uvedené druhy obojků, došlo by k porušení několika ustanovení zákona; konkrétně by došlo k porušení § 4 odst. 1 písm. h), j,) m) a n) zákona.

Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona se za týrání považuje:

- používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat,
- vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy,
- zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání,
- používat k vázání nebo k jinému omezení pohybu zvířete prostředky, které zvířeti způsobují anebo lze předpokládat, že budou způsobovat poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví.

Použití výše uvedených obojků je také porušením článku 7 Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu. Tato dohoda je součástí právního řádu České republiky, byla vyhlášena jako sdělení ministerstva zahraničních věcí - č. 19/2000 Sb. m. s. Článek 7 upravuje výcvik a stanoví, že: "Žádné zvíře v zájmových chovech nesmí být cvičeno způsobem, který přináší újmu na jeho zdraví a kondici, zejména nesmí být nuceno překračovat své schopnosti nebo svou přirozenou sílu a nesmí být používáno umělých prostředků, které způsobují zranění nebo zbytečnou bolest, utrpení nebo úzkost."

Pokud by takové obojky byly prodávány, byl inzerován jejich prodej nebo bylo jinak propagováno jejich použití, byl by takový skutek posuzován jako propagace týrání zvířat podle § 4a písm. b) zákona. Zákon za propagaci týrání považuje zejména zveřejnění popisu nebo vyobrazení, které navádí k postupům, praktikám chovu nebo výcviku, úpravám vzhledu zvířete a zásahům do jeho zdravotního stavu spojeného s týráním zvířete podle tohoto zákona, pokud v doprovodné informaci není uvedeno, nebo to jinak nevyplývá, že se jedná o činnosti zakázané tímto zákonem. Postih za propagaci týrání zvířat by tedy přicházel v úvahu především u prodejců takových obojků, u osob, které takové obojky inzerují nebo které jinak nabádají k jejich použití v rámci výchovy a výcviku zvířete.

Rovněž v řádech ochrany zvířat při chovu, svodu nebo veřejném vystoupení, které schvaluje Ústřední komise pro ochranu zvířat na základě § 8 odst. 3, 6, 7 zákona a podle vyhlášky č. 192/2004 Sb., o ochraně zvířat při chovu, veřejném vystoupení nebo svodu, je třeba mezi zakázanými pomůckami uvádět elektrické, ostnaté a stahovací obojky.

Toto stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat není právně závazné a Ústřední komise jej přijala s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ústřední komise pro ochranu zvířat na tuto problematiku.
květen 2005

Výcvik psa II.

15.7.2006 11:16 | Princess Joane Pick | Výcvik pejsků

A je tu pokračování článku "Výcvik psa I". Tentokrát najdete návody, jak psa naučit: štěkání na povel a ukončení štěkání, sedni, lehni, vstaň, odložení a slibovaný mrtvý pejsek.

Štěkání na povel a ukončení štěkání

I když máte psa jako společníka, je dobré aby se naučil štěkat na povel. Až potkáte nedůvěryhodnou osobu a váš pes na povel spustí štěkot, jistě nepohrdnete časem stráveným výcvikem.

Naučit psa štěkat je velmi jednoduché. Když nesete pejskovi potravu, tak než mu ji dáte, zkuste chutným kouskem v ruce pejska vydráždit. Do té míry, až začne dělat hluk alespoň vzdáleně připomínající štěkání. Zároveň zavelte "Štěkej!". Přitom můžete vždy vztyčit ukazovák a prostředník pravé ruky. V budoucnu si pes povel spojí s gestem. Jakmile pejsek štěkání byť jen naznačí, hned ho pochvalte a odměňte oním chutným soustem. "Vydráždit" štěně, ale i staršího pejska ke štěkání můžete i pamlskem, hrou… Vždy, když se rozdovádí a začne štěkat, zavelte "štěkej" a zdvihněte dva prsty.

Nedoporučuji vám pejska chválit, pokud štěká ve chvíli, kdy to není vhodné (i do budoucna). Např. když se vzdalujete a odcházíte z pokoje, či bytu, když někdo prochází kolem dveří, pokud štěká na jiné psy apod. Záleží na uvážení, co ve vašem konkrétním případě za nevhodné považujete.

Pokud bydlíte v paneláku nebo jiném podobně "zvukotěsném" domě, jistě vaši sousedé ocení, když naučíte pejska i ukončení štěkání. Štěkání je pro psa přirozená komunikace. Proto je "přestat" mnohem těžší než "začít". Nečekejte žádné zázraky. I při dobře zvládnutém cviku, pejsek občas štěkne.

Na ukončení štěkání se obvykle používá povel "Klid!". Zároveň zpočátku můžete slovní povel podpořit sevřením pejskových čelistí. Tak aby nemohl štěkat, ale aby jste mu neublížili. Máte-li malé temperamentní plemeno, přidržte mu hlavu zezadu. Pejsek bude mít snahu se z vašeho sevření vymanit. Proto je dobré cvik trénovat v rohu místnosti, aby nemohl ustupovat. Pochvalte ho při sebemenším náznaku zklidnění. V tomto případě bude pejskovi trvat určitě déle než pochopí, co po něm chcete. Bude-li chtít pejsek štěkat dále, povel opakujte a čelisti sevřete silněji. Po čase se pejsek bude zklidňovat už při povelu a náznaku sevření čelistí.

Sedni, lehni, vstaň, volno

Pejska si dejte na obyčejné vodítko. Postavte si ho k levé noze po směru chůze. Vodítko držte na kratší vzdálenost pravou rukou. Zavelte: "Sedni!" a zatlačte levou rukou na záď pejska, až si sedne. Pochvalte ho a odměňte.

Aby jste mohli cvik znovu zopakovat, potřebujete pejska dostat opět do vztyčené polohy. Jsou dva způsoby, jak na to. Buď zavelte: "Volno!" a popostrčte do něj, ať se jde proběhnout - cvik pak opakujete, až se vrátí, nebo si ho přivoláte. Anebo zavelte: "Vstaň!" a nadzdvihněte ho rukou pod břichem, až si stoupne.

Při výcviku lehání postupujte obdobně. Pejska si posaďte vedle levé nohy. Levou ruku mu položte na kohoutek, pravou si nachystejte k jeho předním nohám. Zavelte: "Lehni!", levou rukou zatlačte na kohoutek a pravou mu současně podtrhněte přední nohy, aby si lehl. Tento cvik vás bude stát o něco více námahy, než předchozí tři. Také můžete střídat cviky v tomto pořadí: sedni, lehni, sedni, volno nebo vstaň.

Odložení

Tento cvik se cvičí v návaznosti na "Sedni!" a "Lehni!". U malých štěňátek můžete používat povel: "Zůstaň!", když se na chvíli vzdalujeme. Vypěstujete tak u něj návyk a jistotu, že se opět po tomto povelu vrátíte.

U větších pejsků je dobré, aby trochu už ovládali povel "Sedni!" nebo "Lehni!". Postavte si psa na vodítku po levé straně. Zavelte "Sedni!" nebo "Lehni!" a "Zůstaň!". Zároveň přidržte levou ruku před čenichem psa. Vykročte směrem od něj. Pokud bude chtít jít s vámi, vraťte se. Znovu dejte povel a trhněte vodítkem. Někdy je zpočátku nutné psa přivázat ke kolíku. Vzdalte se alespoň na 2m. Snažte se pár minut setrvat. Dobu setrvání postupně zvyšujte. Chvalte, kdykoli je to možné.

Mrtvý pejsek

Tento cvik je velmi jednoduchý. Když si se svým štěňátkem hrajete a ono si lehne na záda, řekněte: "Mrtvý pejsek!". A pochvalte pejska. Když začnete takto od štěněcího věku, pejskovi rychle dojde, co má dělat a v dospělosti se rád před vámi po tomto povelu svalí a vyvalí. Bude si ho spojovat s příjemnými zážitky a hrou. Naši psi tenhle povel přímo milovali. Nutno podotknout, že k ničemu jinému, než hře jsme ho nepotřebovali.

Zpočátku cvičte na nerušených místech a s vodítkem. Až pes cvik zvládne, cvičte bez vodítka a na rušnějších místech. Začínejte od krátké chvíle až po několik desítek minut ( kdy má pes vydržet v zavelené poloze). Záleží, co od svého pejska v budoucnu očekáváte kromě společnosti (výstavy, hlídání domu…).

Při každém splnění povelu nezapomeňte pejska pochválit a odměnit. Pokud spolupracovat nechce, povel znovu opakujte s větší razancí. Je možné, že pejsek nemá na trénink náladu a po větším vyběhání by spolupracoval lépe. Přesto ho donuťte dokončit již vyřčený povel. Pak ho teprve nechte proběhnout. Naučí se tak, že ať chce nebo ne, poslechnout musí. A v budoucnu se vám s ním bude spolupracovat mnohem lépe.

A na závěr ještě pár tipů na pamlsky: piškoty, granule, nakrájený salám, špekáčky, sýr ... Vyberte podle toho, co vašemu pejskovi nejvíce chutná. Velikost odměny by měla být taková, aby jich pejsek snědl spoustu, ale měl stále chuť na další.

Budeme moc rádi, když nám napíšete vaše zkušenosti s cvičením. Co vám šlo, co naopak ne, na jaká úskalí jste narazili…. Přeji vám mnoho příjemně stráveného času s vaším pejskem!

Výcvik psa I.

15.7.2006 11:15 | Princess Joane Pick | Výcvik pejsků

Jak naučit psa základním dovednostem sedni, lehni, zůstaň, ke mně, štěkej,…. Vzhledem k tomu, že informací bude víc jak na jeden článek, budou články dva. V prvním se naučíme zvyknout psa na jméno, obojek, vodítko, náhubek a místo. A jak docílit přerušení nežádoucí činnosti Ale nejdříve se zastavíme u toho PROČ, KDY, OD KDY A JAK cvičit.

Proč cvičit
V tuto chvíli je v podstatě jedno, jak velkého psa a k jakým účelům jste si ho pořídili (společník, hlídač, lovec…). Když vyběhne ze dveří domu na rušnou ulici, když vběhne z auta do vozovky…., může ohrozit svůj i cizí život. Pokud někoho pokouše nebo zničí majetek, budete platit nebo dokonce budete soudně stíháni.
Tedy PRO ochranu zdraví psa, jeho okolí a pro ochranu majetku.

Kdy cvičit
Nejlépe, když jsme sami doma, v parku či v lese. Abychom nebyli ničím a nikým rozptylováni.

Kdy začít
S tréninkem začínáme v podstatě od prvních chvil, kdy si přineseme štěňátko či odrostlejšího pejska poprvé domů. Nejčastěji je to zvykání na jméno, na obojek, vodítko, spojování pamlsku s pochvalou (hodný), zvykání na hluk na ulicích, cizí osoby, přerušení nežádoucí činnosti, štěkání na povel…
Od 3 měsíce věku můžeme začít s chozením u nohy na vodítku, sedni lehni a s přivoláním.
Od 4 měsíce zvykáme na náhubek, odložení na místě, příp. přinášení předmětů a další.

Jak na to?
Délku cvičení zvedáme úměrně s věkem psa. 8 týdennímu štěněti bohatě stačí 10minut cvičení denně. Ročního psa můžeme trénovat i několik hodin.
Forem cvičení je několik. Nejčastěji se používá mechanická s chuťově dráždivou. Např. při přivolávání trháte vodítkem po přiběhnutí odměníte pamlskem.
Čeho si pes při výcviku všímá? Mimiky obličeje, povelu, síly a intonace hlasu, polohy rukou a nohou, příp. rychlostí pohybu, jaký při povelu děláte. Největší význam má váš hlas. Proto nezapomínejte rozlišovat intonaci povelů. Povel má vždy znít jako rozkaz. Tedy silně, důrazně či přísně.Pokud pes rozkaz nesplní, povel zopakujte, přidejte do intonace výhružný tón a zároveň ho fyzicky donuťte rozkaz splnit. Za splnění ho pochvalte pamlskem, pomazlením se slovem "hodný" nebo jiným, které si vyberete. Při chválení by váš hlas měl znít mile, přívětivě, laskavě, povzbudivě…
Zároveň je nutné místo, příp. pomocníky při výcviku měnit. Aby si pes povel nespojil jen s určitým prostředím a neodmítal v jiných podmínkách poslušnost.

Návyk na jméno
Návyk na jméno je jednoduchý. Štěně oslovíme jménem vždy, když mu neseme potravu, pamlsek, chceme-li si s ním hrát nebo ho chválíme. Pokud spojíme jméno s příjemným zážitkem, rychleji si zvykne.

Návyk na obojek, vodítko a náhubek
Než půjdete na nějakou větší vycházku, přivykněte štěně alespoň na obojek a vodítko. Obojek by měl být kožený. Na krku psa dostatečně volný. Podle velikosti psa by se nám pod něj měly vejít ještě 2-3 prsty. Příliš volný obojek by si pes mohl v nestřežené nebo vyhrocené chvíli přes hlavu stáhnout. Štěně zvykejte na obojek ve chvílích, kdy se zabývá hrou nebo jinou činností. Začínejte např. od minuty a délku postupně prodlužujte.
Na vodítko zvykejte podobně. Taky při hře, krátkých procházkách. Je důležité, aby jste s vodítkem zpočátku netrhali (budete-li chtít odvrátit psa od nežádoucí činnosti, zvolte při navykání na vodítko jiný postup). Nácvik opakujte několikrát denně vždy na krátkou chvíli a postupně prodlužujte dobu. U návyku na náhubek postupujte podobně.

Zvykání na místo
Cílem je aby stačilo říct pejskovi: "Na místo!", příp. ukázat rukou k pelíšku a pes se odebral na místo určení. Tento cvik je dobré provádět, když štěně není nabité energií. Nejlépe po výcviku, procházce či krmení. Psíka dáme na místo (do pelíšku) s povelem "místo". Pokud zůstane, pochválíme ho, příp. dáme pamlsek. Když odejde, znovu zopakujeme. Tento cvik není třeba nějak cíleně a často trénovat. Pokud žije pes v bytě, je třeba poměrně často, aby šel na místo. Postačí, když budeme důsledně vyžadovat, aby na svoje místo opravdu došel.

Přerušení nežádoucí činnosti
Nežádoucí činností je myšleno vše od ožužlávání nábytku, přes požírání výkalů, až po napadání cizích psů a osob. Nejčastěji používané povely? FUJ, PUSŤ, NESMÍŠ. Záleží na vašem výběru, jaké slovo budete používat. Můžete použít i hvízdání nebo cokoli jiného, co se vám zdá vhodné. Důležité je povel neměnit. Jinak by pro psa bylo obtížné pochopit, oč vám jde. To samozřejmě platí i pro ostatní cviky.

Když žije pes s vámi v domě, učí se tento povel celkem přirozeně. Určitě je tam pro něj spousta lákadel, která pro něj musí zůstat tabu.
Až je větší, vezměte ho nejlépe někam, kde ho budou nežádoucí činnosti lákat. Například cizí psi. Mějte ho na delším vodítku. Když bude chtít provést nežádoucí činnost, zavelte "fuj" a silně trhněte vodítkem směrem k sobě. Pokud neposlechne, zopakujte to s větší razancí a donuťte ho činnost opustit. Jakmile nežádoucí činnost přeruší, odměňte ho a pochvalte. Zpočátku můžete povel doprovodit i tlesknutím, aby jste získali větší pozornost psa.