Jdi na obsah Jdi na menu
 


Péče o pejska

Kvalita psích granulí aneb víte, čím krmíte?

20.7.2006 14:12 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

V tomto článku nám dvě odbornice zabývající se psí výživou odpovídají na otázky týkající se kvality psích krmiv.

Ing. Olga Vránová, zástupce výhradního distributora krmiv Purina Pro plan.


Označení "kompletní krmivo" může být jakékoli krmivo splňující podmínky českých norem pro taková krmiva, která obsahují všechny základní živiny, ale nevystihuje plně, o jakou kvalitu krmiva se jedná; např. jaká je jeho stravitelnost, jak kvalitní suroviny byly použity k výrobě apod. Označení "kompletní krmivo" nám toho tedy o kvalitě krmiv mnoho neřekne. Musíme sledovat surovinové složení, které je uvedeno na etiketě každého balení krmiv, způsob uvedení na etiketě a pořadí. Způsob uvádění surovin na etiketě je možný, dle vyhlášky dvojím způsobem: buď uvedením skupin surovin (obiloviny, maso a produkty živočišného původu, vedlejší produkty rostlinného původu,..) nebo vyjmenováním surovin jednotlivě (kuřecí maso, drůbeží moučka, rýže, kukuřice,..). U krmiv s uvedenými surovinami po skupinách nezjistíte, co přesně krmivo obsahuje. Tento způsob objevíte spíše u krmiv nižší kvality. Názvy skupin jsou dány vyhláškou a mohou být i mírně zavádějící - pod skupinou "maso a produkty živočišného původu" nehledejte žádné čerstvé maso, jedná se především o různé masokostní nebo masové moučky různých kvalit. Naopak u krmiv s jednotlivě vyjmenovanými surovinami máte jistotu, co v krmivu je a co naopak není. Důležité je také pořadí, ve kterém jsou suroviny na etiketě uvedeny, jsou řazeny sestupně podle množství obsaženém v krmivu.

Podle surovinového složení můžeme krmiva rozdělit do tří kategorií - ekonomická, premiová a superpremiová.

Jorkšírský teriérPokud ve složení na prvním místě objevíte rostlinou složku (vedlejší produkty rostliného původu, obiloviny,..) jedná se o krmivo řazené do kategorie ekonomických krmiv, které zpravidla není příliš vhodné k dlouhodobému zkrmování s ohledem na možný pokles kvality srsti, výkonnosti psa apod., někdy i s negativním dopadem na zdraví.

Další obsáhlá skupina tzv. premiových krmiv je kvalitativně velmi pestrá. Může obsahovat na prvním místě různé masové složky, což ale není čerstvé maso! Masovou složkou může být moučka, různé vedlejší masové produkty apod., které mohou být vyráběny za vysoké teploty a tlaku. Každá tepelná úprava může mít za následek tepelnou degeneraci bílkoviny, která je větší při vyšších teplotách, a může vyvolávat následné alergické reakce. Pro kvalitu krmiva je určující kvalita suroviny. Obvykle ve složení premiových krmiv najdete moučku, která se někdy užívá z technologických důvodů, ale celkem pochopitelně se nevyrovná ve všech ukazatelích čerstvému masu a je lepší, když netvoří jediný základ krmiva.

Pokud chceme to nejlepší, volíme tzv. superpremiové krmivo. Superpremia se vyznačují vysokou energetickou hodnotou a stravitelností, doporučené denní dávky jsou v porovnání s ostatními krmivy nižší. Složení krmiv je uváděno po jednotlivých surovinách, hlavní podíl v krmivu tvoří čerstvé maso. Asi není třeba pochybovat o tom, že bude nejen nejkvalitnější, ale také nejchutnější - bude opravdu "super".

Při porovnávání krmiv tedy prozkoumejte nejen podíl tuků a bílkovin, ale především surovinové složení, od kterého se odvíjí stravitelnost, chutnost a denní dávky krmiva. Všechny potřebné informace najdete na etiketách jednotlivých krmiv.


Bohdana Hladíková, majitelka psího salónu, členka klubu KCHT a Yorkshire terrier club chovatelů a jejich přátel.

Federace AAFCO povoluje a určuje jaká krmiva a v jakém standardu se dostávají na trh. Pro systém certifikace jsou samozřejmě daná kritéria,která musí jednotlivá krmiva splňovat. Pro nejkvalitnější superpremiová krmiva pro psy jsou daná hlavní čtyři kritéria: chutnost, vysoký obsah tuků a bílkovin, minimálně 85% stravitelných látek a 37 % látek, které jsou pro organismus nenahraditelné (pro kočičky je jich 39%) - jsou to látky,které si organismus neumí vyrobit sám.


Poznámky autorky článku:

ŠtěněVeterinárním lékařem MVDr. Janem Šímou, který se výživou psů rovněž zabývá, jsem byla upozorněna, že oficiálně termín "superprémiové" krmivo neexistuje, jelikož nejsou dané hodnoty pro super, prémiové či pouze ekonomické krmivo - granule se takto označují pouze v reklamách, u chovatelů a obchodníků.

Štěně do 6 měsíců by mělo jíst 3-5x denně, dospělý pes 1-2x denně (nejlépe každý den ve stejnou dobu). Pokud dospělého psa krmíte 1x denně, doporučuje se podávat krmení večer, jelikož pes už potom nevyvíjí žádnou velkou aktivitu (pokud není služební) a může v klidu potravu strávit.

Granule je lepší podávat suché, jelikož pejsek je nucený více kousat a tím se snižuje tvorba zubního kamene. Pokud však máte doma štěně, které příliš hltá a následkem toho říhá či se dokonce na granulích dusí, je lepší krmivo trochu namáčet. Granule můžete namáčet i starým psům, kteří mají problémy se zuby - usnadníte jim tak kousání.

Granule je nejlepší kupovat v takovém množství, aby je pes po otevření balení snědl cca. za 1 měsíc. Pokud přece jen preferujete např. z ekonomických důvodů větší balení, přesypte granule do vhodné dobře uzavíratelné nádoby. Granule skladujte na tmavém suchém místě nejlépe při teplotě kolem +10C. Pozor - při špatném skladování granulí je velké riziko plísní, žluknutí tuků, ztráty aroma atd. Nikdy nekupujte granule po vypršení datumu spotřeby uvedeném na obale.

Počítejte s tím, že za kvalitu se platí - obecně se uznává názor, že cena kvalitnějších granulí se pohybuje od 70,- Kč/1 kg. Vzhledem k tomu, že je však správné krmení velmi důležité, vyplatí se do granulí investovat a to i z dlouhodobého hlediska kvůli zdraví psa.


Přeji Vám a především Vašim pejskům, aby byl Váš výběr granulí správný, Vašim čtyřnohým miláčkům chutnalo a byli zdraví a vitální.

Co možná ještě nevíte

15.7.2006 18:16 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

Vědci prokázali, že prapředky psa byli vlci, šakali, kojoti a jejich kříženci. První záznamy o spolupráci člověka se psem jsou staré 6000 let. Od té doby prošli psi velmi rozsáhlou domestikací (cíleným zušlechťováním a ochočováním). Přesto, chceme-li jim více rozumět, je dobré zamyslet se nad způsobem života jejich předků, nad stavbou těla i nad některými zvláštnostmi v chování.

STAVBA TĚLA A HLASOVÝ FOND

Mnohá tělesná specifika dnes už domácí pes nepotřebuje, přesto přetrvávají. Když ho chytnete za kůži, zjistíte, že je nápadně volná. Můžete ji odtáhnout od těla. To proto, že není přirostlá k trnovým výběžkům páteře. Má důležitou ochranou vlastnost. Pokud by při rvačce došlo k poranění svalstva, nemohl by si pes nadále opatřovat potravu.

Trombogen je látka, která urychluje srážení krve. Psovité šelmy mají v krvi zvýšený obsah této látky. A proto poraněná kůže daleko méně krvácí.

Psí zuby nejsou přizpůsobené ke žvýkání. Proto pes sousto několikrát prokousne, prosliní a polkne. Má velký roztažitelný jícen. Dokáže spolknout najednou i velkou kost. Zrovna tak ji obrovskou silou v zubech dokáže rozdrtit. Větší plemena dokáží stoličkami vyvinout sílu až několik atmosfér.

Čich je nejlépe vyvinutým smyslem těchto zvířat. Nutno podotknout, že čich i všechny ostatní vlastnosti lze cvičením dále zdokonalovat. Čichem se pes lépe orientuje, než člověk zrakem. Pachová paměť psů je velmi silná. I po delším čase může určitý pach vyvolat stejné reakce. Po několika letech může podle pachu poznat pána, na kterého si v mládí zvykl.
Abyste si psa rychleji na sebe navykli nebo potřebujete-li ho blíže seznámit s novou osobou v rodině, udělejte to přes čich. Eskymáci si získávají psy tím, že jim sami maso rozžvýkají, a pak mu je teprve podají. Samozřejmě postačí, když žrádlo nejprve podržíte ve své ruce. Nebo mu do pelechu můžete přidat část oděvu osoby na niž si má zvyknout. Králové Václav I. A Václav III. se svými loveckými psy spali.

Zrak je pro psa druhořadým smyslem. Přestože pes v noci vidí 3x lépe než člověk, orientuje se více čichem a sluchem (slyší 6x lépe než člověk) a dokonce hmatem. Pohybující se postavu rozpozná na několik set metrů. Svého pána však pozná zrakem na vzdálenost menší než 100m. Všechny tyto dispozice jsou rozdílné jak u jednotlivých plemen, tak i mezi psy téhož plemene.

Kolem očí a na pyscích má pes hmatové orgány - tedy tuhé chlupy. Slouží mu zejména v noci, kdy by se pro svůj horší zrak mohl snadno zranit. Dokáže s nimi "změřit" velikost otvoru, kterým může ještě prolézt.

Ke komunikaci má pes široký hlasový fond. Štěká, vrčí, kňučí, piští a to v různých tóninách. Zkušený chovatel může ze způsobu štěkotu poznat, proč pes štěká. Vytím se svolávají psovité šelmy při lovu nebo v době páření. Vytrvalé kňučení u domovních dveří nám jistě napoví, co bychom měli jít dělat.

PSÍ CHOVÁNÍ A CHUTĚ

Pokud má pes nehybný a toporně vzhůru nesený ocas, vyjadřuje svou připravenost k boji. Takového raději nehlaďteJ. Většinou má zároveň i naježenou srst, toporně stojí či chodí. Naopak divoké vrtění ocasem vypovídá o radosti. Přerušované vrtění ocasem prozrazuje nedůvěru a nejistotu psa. Neví, jestli se má chovat jako přítel či nepřítel. A samozřejmě převalení na záda znamená "vzdávám se". Podvolení se osobě, uznání její nadřazenosti, ale také touhu si hrát.

Často dochází k mýlce, když lidé říkají "Můj pes rozumí každému mému slovu. Jen kdyby mohl mluvit a odpovídat." Ačkoli to tak opravdu mnohdy vypadá, jde spíš o navyklost psa na gesta, intonaci lidského hlasu spojenou s určitou činností. Opravdu pozná váš smutek, dobrou náladu, chuť skotačit. A tak se nám stane, že nás "utěšuje" s hlavou v našem klíně nebo naopak donese hračku v příhodný okamžik.

Skoro všichni psi mají rádi děti, které s nimi vyrůstají. Projevuje se tak zákon smečky, kdy chrání mláďata před nepřáteli. Stejný pudový zákon ale může psa přimět jednat proti svému pánu. Instinkt jim praví, že přidají-li se k silnějšímu, bude rychleji zdolána kořist. U necvičených psů tímto směrem se může stát, že v boji svému pánovi, který prohrává, nepomohou, ale dokonce útočí i na něj.

A na závěr ještě něco o psích chutích. Před pár dny mi jeden známý hrdě oznamoval, že jeho 7-mi měsíční fenka žere všechno. Dokonce neodmítne ani chleba po kusu masa. Odborníci se shodují v tom, že psa můžete na určitá jídla navyknout nebo naopak. Záleží na tom, co zná ze svého psího "dětství". Pokud nikdy neochutnal syrové maso, pravděpodobně ho odmítne. Takže určitě není zvláštností pes požívající ovoce, citróny… Něco jiného je to v případě trávy. Pokud pes sežere větší množství trávy a vyvrhne ji, čistí si žaludek. Zrovna tak zahrabávání kostí a požívání výkalů jiných psů má své logické důvody. Toto je vysvětlováno obsahem aminokyselin a vitamínu B12. Stačí prý zařadit psovi do jídelníčku syrové maso a syrovou zeleninu a je po problému.

Péčo o srst

15.7.2006 18:15 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

Péče o srst je jednou z důležitých oblastí hygieny psa. Je samozřejmě pravdou, že každé plemeno klade různé požadavky na náročnost údržby a péče, takže i tato oblast může být vodítkem při výběru správného plemene. Hladkosrstá plemena totiž vyžadují péči minimální, těm dlouhosrstým se budete muset věnovat i hezkých pár minut denně, případně budou potřebovat i odbornou péči.

Proč je vlastně péče o srst tak důležitá?
Nejde jen o odstranění špíny, bláta a žmolků, ale při kartáčování také masírujete kůži psa a dochází k potřebnému prokrvení kůže, odstraňování odumřelých chlupů a vrchní vrstvy pokožky, spory plísní a další nebezpečné nečistoty. Podporuje také činnost mazových žlázek, které jsou tak potřebné pro vitalitu srsti a její lesk. Kartáčováním a česáním také provádíte prevenci proti klíšťatům a dalším parazitům. Včas si totiž všimnete, že něco není v pořádku a můžete zasáhnout.

Můj pes nesnáší česání a kartáčování, co dělat?
Většina psů snáší péči o srst dobře, je však potřeba dbát na jemnou a citlivou údržbu - může se totiž stát, že díky hrubému zacházení pes začne tuto péči odmítat. Proto je důležité citlivé zacházení, začít s péčí již od štěněcího věku a používat šterné pomůcky. Jsou to především řídké hřebeny s tupými zuby, nebo jemné kartáče. Během procedury na psa klidně a mírně mluvte a po skončení ho nezapomeňte pochválit.

Co jsou to Trimovací nože a efilační nůžky?
Tyto speciální nástroje jsou určeny pro drsnosrsté psy. Trimlovací nože a nůžky mají zoubkované ostří, které usnadňuje odstranění odumřelých pesíků. Efilační nůžky zase odstraňují přehoustlou podsadu. Mohou být použity i pro dlouhosrsté psy s hustou podsadou.
Trimování se používá především pro účely výstav a provádí se v různou dobu a různým způsobem pro každou část těla. Není to jednoduché a proto se "pohodlnějším" chovatelům doporučují spíše hladkosrstá plemena.

Zápach ze psí tlami - co s tím?

15.7.2006 18:14 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

Kontakt s naším chlupatým psím mazlíčkem je pro nás velmi důležitý. Po příchodu domů se necháme přivítat olíznutím tváře. Občas nám vleze do postele nebo nás budí ráno psí hlava u postele, dýchající nám do tváře. Jsou to jedny z krásných a důležitých chvil, kdy nám pejsek dává najevo svoji přízeň a lásku. Ovšem, pokud mu páchne z tlamy, už to není tak příjemná záležitost.

psí tlama: foto: www.animal-photography.co.ukZápach z tlamy

Zápach z tlamy může mít několik příčin. Nejčastější je nedostatečné čištění zubů a dutiny ústní. Zbytky jídla v mezizubních prostorách napadají bakterie. Jídlo při rozkladu - hnilobě, vydává nepříjemný zápach. Další příčinou může být zánět v dutině ústní. Na zubech začne ulpívat mazlavý povlak nebo-li plak. Plak posléze (v rozmezí několika dnů) ztvrdne a vzniká zubní kámen. Obijí vzniká působením baktérií, které snadno infikují okolní dáseň a kořeny zubu. Výsledkem je potom různý stupeň zánětu dásní (paradentóza) a vypadávání zubů. Při zánětu dásní může docházet i k infikování krve bakteriemi a následné rozšíření zánětu do těla. Nejzávažnější variantou je nemoc uvnitř těla. Může jít o nemocná játra, ledviny či kupříkladu srdce. V každém případě je lepší zápach z úst konzultovat s veterinářem. Obzvlášť, pokud svému psu čistíte chrup pravidelně.

Je to ještě plak nebo už zubní kámen?

Zubní plak se očišťuje snadno. Někdy stačí hadřík nebo psí kartáček a trocha gelu či pasty. Se zubním kamenem už je to horší. Slabounkou vrstvu můžete zkusit seškrábnout. S nánosem zubního kamene je třeba navštívit odborníka. Veterinář je může vyčistit buď ultrazvukem nebo mechanicky - obroušením. Plak je barvy nažloutlé, maximálně žluté. Zubní kámen bývá žlutohnědé, hnědé, až tmavě hnědé barvy i do černa.

psí tlama, foto: www.lakefiredesigns.comPreventivní kontrola

Při preventivní prohlídce psí tlamy je třeba zkontrolovat nejen dutinu ústní, ale i kůži kolem tlamy z venku. Kontrolujeme stav a barvu dásní, jazyka a pysků. Dásně by měly být světle růžové (třešňově červená může znamenat zánět, problém je i snadné krvácení nebo ustupující dásně apod.) Všímáme si ulomených zubů, jestli pes nemá kaz nebo jestli nemá mezi zuby zalomenou štěpinu kosti (psovi většinou malý kousek ani nevadí, ale při rozkladu může zavinit zanícení a zkažení zubu i dásně).

Preventivní kontrolu provádějte alespoň 1x měsíčně a při náznacích problému. Což může být např. zmiňovaný zápach, nebo si pes tře tlamu o tlapu, o koberec nebo dokonce špatně přijímá či žvýká potravu apod.

psí tlaam - čištění zubů, foto:www.petsmart.comČištění

Není nutné čistit psí zuby 3x denně, jako vlastní. Ale pravidelnost je na místě. Všeobecně se uvádí čistit alespoň 1x týdně. Některým psům vydrží bílé zuby 14 dní, u některých je třeba čistit 2x týdně. Na zubní kámen trpí více trpasličí plemena. Zubní kazy mívají psi méně často než my lidé. Zajímavé je, že zdravá psí tlama obsahuje v průměru méně bakterií, než nejčistší lidská ústa.

I klidnému psovi bychom neměli hned při prvním čištění čistit všechny zuby najednou. Zpočátku čistíme jen nejvíce náchylné nebo postižené zuby - špičáky, stoličky, které jsou vidět hned na první pohled. Po určité době, kdy už nám pes věří a ví o co se jedná, držíme-li v ruce kartáček a pastu, začneme čistit i ostatní stoličky a později řezáky.

Zuby čistíme důsledně, ale jemně a trpělivě, aby se pes příště nebál. Odhrneme pysky a krouživými pohyby čistíme zuby nejdříve na jedné straně, potom na druhé. Na konec otvíráme tlamu a čistíme špatně dostupná místa. Po čištění mohou psovi krvácet dásně (pokud jsme odstraňovali i zubní kámen), proto je na závěr potřeme navlhčeným tampónkem s např. tinkturou z šalvěje (přípravky na ošetření dásní k dostání v lékarnách) nebo peroxidem. Všechny pomůcky na čištění zubů udržujeme čisté.

psí tlama-čištění dásní, foto: www.canyonhillsvet.comČistíme také všechny záhyby kolem tlamy, hlavně faldík, vzniklý volnějším dolním pyskem. Kůže v něm bývá vlhká od slin, zůstávají tam zbytky potravy, nevětrá a je podrážděná třením o sebe. Proto zde může snadno vzniknout nepříjemný zánět kůže, i když zjevně není nic vidět a nám se zdá, že zápach jde z psovy tlamy. U náchylných psů čistíme toto místo, nejlépe po krmení, např. jednorázovým hygienickým kapesníčkem ideálně bez alkoholu nebo papírovým kapesníčkem. Už vzniklý zánět vydesinfikujeme např. roztokem hypermanganu, vysušíme a natřeme hojivou mastí (např. kalciová, infadolan nebo jodová). Takto postupujeme až do vymizení zánětu.

Kartáčky, gely, psí žvýkačky a další možnosti

Na trhu je nepřeberné množství různých pomůcek pro úspěšné předcházení tvorby zubního plaku a následně zubního kamene. Seznámím vás alespoň s některými z nich.

Speciální granule větší velikosti, žvýkací kosti, tyčinky a žvýkací proužky - svým tvarem i složením podporují žvýkání a čištění povrchu zubů. Cenově se pohybují v průměru kolem 170,-Kč. Jedna žvýkací kost či tyčinka vás přijde na pár desítek korun maximálně.

Psí kartáčky na zuby - jsou ještě měkčí než pro lidi a mají sklon k dásním jiný. Psi mají jemnější kůži. Nenašla jsem na internetu samostatně nabízené kartáčky. Většinou jsou přiložené ke gelu nebo pastě. Obvykle jde o kartáčky na prst. Mají své výhody. Pes určitě nebude při čištění držet poslušně hlavu, tak ho nemusíte pak každou chvíli hledat po zemi.

pomůcky na čištění psích zubůGely a pasty - jsou uzpůsobené tomu, že je pes bude polykat. Z toho důvodu nepoužívejte pasty pro dospělé lidi. Psí můžou obsahovat propolis, různé bylinky a další. Cenově vychází na 130,- až 220,-Kč. Samozřejmě můžete narazit i na jiné ceny. Tyto jsou za množství zhruba 70g. Stejné množství obsahuje i tuba pasty pro dospělého, ale psovi vydrží podstatně déle, vzhledem k četnosti čištění.

Pár tipů z přírody

A chcete-li svému psu poskytnout trochu přírodní léčby, poskytněte mu bylinky ke žvýkaní. Např. heřmánek, šalvěj, myrhu, eukalypt, majoránku, tymián, levanduli anebo rozmarýn

Výživa psů - vitaminy a minerály

15.7.2006 17:16 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

Vitaminy jsou obecně definovány jako organické složky stravy nezbytné pro život, zdraví a růst a nejsou zdrojem energie.

Vitaminy rozdělujeme do dvou základních skupin:

  1. vitamíny rozpustné v tucích, tzv. lipofilní (vit. A, D, E, K) - potřebují pro svou resorpci v gastrointestinálním aparátu neporušenou resorpci tuků a obvykle vytvářejí v organismu zásoby, při nadměrném podávání mohou být toxické
  2. vitamíny rozpustné ve vodě, tzv. hydrofilní ( vit. C, skupiny vitamínů B…) - většinou se v organismu neukládají do zásoby a jsou vylučovány močí

Faktory ovlivňující potřebu vitamínů:

  1. věk - mladší věkové kategorie v období růstu a jejich dalšího vývoje jsou citlivější a vnímavější ne nedostatek vitamínů ve stravě
  2. pohlaví a fyziologický stav - zvýšené nároky v období gravidity a laktace
  3. vliv vnějšího prostředí - ekologická zátěž, fyzická a psychická zátěž zvířete
  4. stupeň a intenzita látkové výměny - při stoupající úrovni metabolismu stoupá potřeba vitamínů
  5. složení stravy - jednotlivé komponenty stravy zvyšují nároky na příjem vitamínů (zvýšený příjem cukrů obvykle vyžaduje i zvýšený příjem vit.B1, zvýšený příjem vápníku vyžaduje zvýšené množství vit.D, …)

výživa psůLIPOFILNÍ VITAMÍNY, ROZPUSTNÉ V TUCÍCH

Vitamin A…nejdůležitějším je vit.A1, retinol, se 100% biologickou účinností, oragnismus je schopen jej vyrobit z provitamínu beta-karotenu
Zdroj: rybí tuk, vnitřnosti (játra), žloutek, mléko, máslo, mrkev, jablka, zelená zelenina
Projevy nedostatku: bledost a suchost sliznic a kůže, šupinatost kůže, hnisavé kožní infekce, suchá a lomivá srst, záněty očních víček, spojivek, průjmy, pomalé hojení ran, poruchy vývoje zubů, snížená odolnost organismu vůči infekcím

Vitamin D…přirozený vit.D je identický s vit.D3, který se může v organismu vyrábět z provitamínu D v kůži účinkem UV záření, existuje i vit.D2, který je rostlinného původu a vzniká také vlivem UV záření
Zdroj: žloutek, máslo, játra z mořských ryb
Projevy nedostatku: demineralizace kostí, u mladých zvířat křivice (rachitidy), u starších osteoporóza (řídnutí kostí)a osteomalácie (lomivka)
Předávkování může být příčinou smrti!

Vitamin E…tokoferol, nejaktivnější formou je alfa-tokoferol, působí jako antioxydant a podílí se na udržování stability buněčných membrán, spojení se selenem
Zdroj: olej z obilných klíčků, pšeničné klíčky, soja, kukuřice
Projevy nedostatku: kožní nedostatečnost, pomalé hojení ran, chudokrevnost, neplodnost, potrary, snížené využívání vit.A

Vitamin K…jedná se o vit.K1, menadiol, menadion, fytomenadion,
Zdroj: zelené části rostlin (špenát, hlávkové zelí), slunečnicová semena, semena suji, mrkev, brambory, bílek, rybí tuk, hovězí játra, v menší míře bílá masa
Projevy nedostatku: zvýšená krvácivost, předávkování vede k chudokrevnosti

HYDROFILNÍ VITAMINY, ROZPUSTNÉ VE VODĚ:

Vitamin B1…thiamin, aneurin, účinek na nervový systém
Zdroj: pivovarské kvasnice, obilná zrna, luštěniny, soja, včelí med, vepřové maso, vejce, mléko
Projevy nedostatku: svalová únava, křeče, bolesti svalů a kloubů…

Vitamin B2…riboflavin, pro správnou funkci nervové soustavy a mozku, kožní deriváty
Zdroj: syrovátka, droždí, obilné klíčky, ovesné vločky, zelenina, luštěniny, sušené mléko, vnitřnosti, vejce
Projevy nedostatku: dermatidy, vypadávání srsti, poruchy růstu

Vitamin B6…pyrixin, regulace tělesných tekutin, působí proti epileptickým záchvatům
Zdroj: kvasnice, soja, neloupaná rýže, obilné klíčky, játra, kuřecí maso, mléko, vejce
Projevy nedostatku: poruchy CNS, poruchy krvetvorby, kožní poruchy, váhový úbytek

Vitamin B12…podílí se na krvetvorbě, činnosti CNS, jater, reprodukci
Zdroj: hovězí, vepřové a drůbeží maso, vnitřnosti, vejce, mléko, soja, kvasnice, med
Projevy nedostatku: apatie, slabost, poruchy CNS, krvetvorby a pohlavního cyklu

Vitamin C…kys.askorbová, posiluje organismus, stimuluje tvorbu protilátek
Zdroj: mléko, vnitřnosti, brambory, zelí, špenát, květák
Projevy nedostatku: krvácení z dásní, sekundární infekce, ztráta zubů, nechutenství

Vitamin PP…vit.B3, niacin, kys.nikotinová, nezbytný pro tvorbu pohl.hormonů, inzulinu, hormonů štítné žlázy,
Zdroj: mléko, máslo, vejce, vnitřnosti, maso, obilniny, soja

Vitamin B5…kys.pantothenová, protistresové účinky, odolnost proti infekcím, hojení
Zdroj: otruby, droždí, syrové pšeničné klíčky, soja, vejce, maso, mléko, vnitřnosti
Projevy nedostatku: nechutenství, únava, infekce dýchacích cest, vypadávání srsti

Vitamin B11…kys.listová, tvorba červených krvinek, protilátek, rozvoj CNS
Zdroj: zelená zelenina, obilné slupky, mrkev, řepa, ledviny, játra
Projevy nedostatku: poruchy krvetvorby, zvracení, nechutenství, průjem

Vitamin H…biotin, vliv na metabolismus glycidů, mastných kyselin a proteinů, metabolismus kůže a kožních derivátů
Zdroj: syntetizován střevní mikroflorou
Projevy nedostatku: kožní poruchy, nadbytek vaječného bílku neutralizuje biotin

Cholin…vztah k reprodukci, nepostradatelný pro metabolismus, vliv na využití mastných kyselin v játrech
Projevy nedostatku: slabost, poruchy růstu, tuková degenerace jater


výživa psůZáklady minerální výživy psů

Mezi chovateli je často frekventovaná otázka, jaký doplněk vitamínů a minerálů pro svého psa zakoupit a kolik ho podávat. K zodpovězení této otázky musíme získat další informace, jako je věk a hmotnost psa, složení a množství krmné dávky. Jen na základě těchto údajů je možné stanovit, nakolik je krmnou dávkou kryta potřeba psa a které prvky a v jakém množství doplnit. Podle toho si chovatel může vybrat vhodný doplněk, případně některé i kombinovat. Přidat komentář

Pokud jde o zdravého psa, u kterého se majitel snaží pouze zkontrolovat, zda svému psovi nepřipravuje zvolenou stravou potenciální zdravotní problémy do budoucna, je úprava krmné dávky propočtem podle tabulek zcela dostačující.

Pokud jde již o psa nemocného, je nutné záležitost konzultovat s veterinářem. Hodnota odpovědi však vždy závisí na množství informací, kterou chovatel poskytne. Měli jsme například dotaz chovatele, který uváděl, že používá kompletní granulované krmivo od renomovaného zahraničního výrobce v dávkování podle doporučení. Teoreticky je základní potřeba plně pokryta, je tedy možné uvažovat o doplňku mikroprvků pro období výměny srsti, březosti, kojení, před výstavou a při obdobně zvýšených nárocích. Jenže během další debaty chovateli uklouzlo, že ono krmivo používá spíše jen někdy a převážně krmí levným masem a těstovinami. Situace se mění, je vhodné uvažovat o potřebnosti doplnění především vápníku, ale také vitaminů, mikroprvků, možná i energie, aby potřeba psa byla pokryta.

Je řada chovatelů, kteří mají pevně zafixovanou vazbu vápník rachitida a zajímají se pouze a jedině o to, kolik mají vápníku psovi dodat. Těmto chovatelům je těžké odpovědět. Vápník je totiž opravdu velice důležitý prvek. (98 % je obsaženo v kostech a zubech), jenže ve formě sloučeniny s fosforem. Poměr vápníku a fosforu v kostech je stabilní, zhruba 1,6 : 1. Pro správnou tvorbu kosti je tedy potřebné dodat i odpovídající množství fosforu. Stavební funkce však není u fosforu jediná. Jeho přítomnost je nutná pro funkci enzymů v metabolismu bílkovin, tuků a cukrů jinými slovy, bez fosforu se nemůže vytvářet bílkovinný základ kosti, do které se vápník s fosforem později ukládají. Fosfor je také součástí tzv. makroergických vazeb sloučenin, které přenášejí v organismu energii. Bez energie se také nemůže kost vytvářet.

Dalším makroprvkem, obsaženým v kosti, je hořčík. Mimo stavební funkci je opět jeho přítomnost nutná pro výstavbu bílkovinného základu kosti. K makroprvkům patří ještě sodík a draslík, prvky významně se podílející na rozdělování vody dovnitř buněk a do mezibuněčných prostor. Draslík navíc ovlivňuje tvorbu a rozpad makroergických vazeb přenos energie. Téměř polovina sodíku, který se nachází v organismu, je uložena v kostech.

Chlor, také ze skupiny makroprvků, přítomný jako součást kyseliny chlorovodíkové v žaludku, je velmi důležitý pro vstřebávání nejen vápníku, ale i dalších složek krmiva. Posledním makroprvkem je síra. 0vlivňuje využití vápníku a je důležitou stavební součástí chrupavek.Z předchozího textu jasně vyplývá, že všechno souvisí se vším. Na tvorbě kosti se tak podílí nejen vápník, ale i další makroprvky, všechny pak mají také řadu jiných funkcí. Například vápník je potřebný pro svalovou činnost, přenos nervových impulzů a srážení krve. Fosfor je součást nukleových kyselin, obsažených ve všech buňkách.

Správný vývoj organismu a skeletu tedy nezáleží pouze na obsahu vápníku, ale správném poměru a množství všech makroprvků, mikroprvků, vitaminů, bílkovin a energie. Jako nejde vytrhovat kost ze souvislosti celého psa, nemůžeme vytrhovat ani vápník ze souvislosti s ostatními složkami krmiva.

Dostatečný přísun všech živin, včetně makroprvků, nejlépe zajistíme tím, že podáváme svému psovi doporučenou dávku kvalitního kompletního krmiva. Jestli tuto dávku zdravý pes přijímá, můžeme zůstat bez starostí, pokud se týká potřeby makroprvků. Horší situace může nastat, jestli pes přijímá polovinu a méně z doporučené dávky. Pes je v kondici, nehubne , krytí potřeby bílkovin a energie je dostatečné, avšak časem se může projevit deficience minerálů a vitamínů. V tomto případě je vhodné doplnit tento nedostatek minerálně-vitaminovou směsí. Dávka by vždy měla odpovídat rozdílu mezi tím, co by pes měl podle doporučení výrobce dostat, a tím, co dostane při nižším příjmu. Podobně se může nedostatek minerálů a vitamínů objevit v okamžiku vyšší zátěže psa, jako je rekonvalescence po nemoci, období růstu, změna prostředí, způsobu života, trénink anebo příprava na výstavu.

Stává však se také, že kompletní krmivo tvoří jen část krmné dávky psa a zbytek představuje maso, těstoviny, brambory apod. Zde je nutné si uvědomit, že většina těchto krmiv obsahuje velké množství fosforu a velice málo vápníku. Při tomto způsobu krmení je vhodné alespoň doplnit vápník tak, aby jeho poměr proti fosforu se pohyboval v rozmezí 1,1 - 2 : 1, který umožňuje dobré využití obou prvků. Toto pravidlo platí dvojnásob v případě, že celou krmnou dávku psa připravujeme sami. Potom je nejen vhodné vyrovnat poměr vápník : fosfor, ale zároveň použít výrobek, který zajistí dostatečnou dávku mikroprvků (kterých může být v krmivu nedostatek) a vitaminů (které budou chybět téměř určitě).

Potřeba makroprvků se u dospělého psa zvyšuje v druhé polovině březosti a během kojení. Koresponduje to i s podstatným zvýšením příjmu krmiva v těchto obdobích. Problematičtější je období odchovu štěňat, kdy potřeba vápníku a fosforu je různá podle věku, ale také velikosti plemene, zatímco potřeba ostatních makroprvků se v závislosti na velikosti plemene podstatně neliší a závisí především na věku.

Rozumný chovatel se snaží poskytnout svému psovi z hlediska výživy vše, co potřebuje. V praxi není běžné, že by docházelo k deficitu síry v krmné dávce. I potřeba draslíku a hořčíku bývá celkem dostatečně kryta ze surovin, které chovatel používá k přípravě krmiva pro svého psa. Pozornost by tedy měla být orientována na doplňování především vápníku a fosforu, případně sodíku ve formě kuchyňské soli (tím je zároveň doplňován i chlór).

Minerální doplněk je nutné volit tak, aby vhodně upravoval celkovou krmnou dávku psa. Jak již bylo zmíněno v předchozích odstavcích, potřeby psa se během času velice mění, takže není možné použít pro všechny situace jeden univerzální výrobek.

Krmivo pro psy

15.7.2006 17:11 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

Mrazivou nocí zaznělo tesklivé vlčí zavytí. Houf jelení zvěře, pasoucí se na kraji bukové mlaziny, znejistěl. Nejstarší laň pátravě zastřihala slechy a pomalu se rozeběhla do krytu smrkové hory. Zbytek tlupy ji tiše následoval. Opozdil se jen dvouletý mladý jelínek, který byl zabrán do vyhrabávání zmrzlé trávy zpod zmrzlého sněhu. Šedý stín, jenž se mihl na kraji houštiny, zahlédl až příliš pozdě. Panicky se vyřítil na měsícem zalitou sněhovou pláň, ale v hlubokém sněhu neměl proti zkušeným zabijákům mnoho šancí. Chyba, kterou tentokrát udělal, byla jeho poslední…

Ráno jsem přišel na zbytky zimní vlčí hostiny. Z metrákového jelena zůstalo paroží, malé konce běhů a deset centimetrů široký pás kůže nad páteří. Jinak vůbec nic. Vlci spořádali kosti, kůži, vnitřnosti, ale hlavně - maso. Všechno maso - bylo ho totiž nejvíc.

O tom, jestli pes pochází z vlka, nebo mají jen společné předky, vedou odborníci celého světa dodnes vášnivé diskuse. Obě strany předkládají různé důkazy, podporující tu či onu teorii. A jakkoliv už jejich spor dopadne, v jednom mají jasno. Předek našich chlupatých kamarádů byl MASOŽRAVEC. Ať jsou od sebe jednotlivé rasy a plemena jakkoliv odlišná, jejich trávící systém se příliš neliší. Vyvíjel se miliony let a dokonale se přizpůsobil na maximální využití přijaté stravy. Je uzpůsoben na příjem a zpracování masité potravy, nejlépe v přirozeném stavu.

To vše jsou fakta, více či méně majitelům psů známa. Ale jak mu pomoci v široké nabídce krmiv, předkládané renomovanými firmami a podporované rozsáhlými reklamními kampaněmi?

Zkusíme to od začátku:

Doba, kdy chovatelé stávali dlouhé fronty před jatkami a čekali na kouřící vnitřnosti, z nichž doma v garážích vařili stravu pro své pejsky, je už pryč. Není to možné z důvodů minimálně veterinárních, o etických a manipulačních raději ani nemluvě (každému, kdo tím prošel, se určitě do paměti nesmazatelně vryla typická "vůně" těchto vařených produktů…). Takže - hotová krmiva. V zásadě můžeme volit z dvou forem, granulí nebo konzerv. Přežívající forma je mražené maso a vnitřnosti - kromě možných veterinárních komplikací se při další manipulaci nutně vracíme na začátek tohoto odstavce - a to snad raději ne…

O výhodě granulovaných krmiv nás jejich výrobci přesvědčují denně a hodně. Jistě, nespornou výhodou je snadná manipulace, komfort při krmení (granule v misce se nekazí), někdy k tomu přistupuje i výhodná cena. Ale - zkusme se trošku zamyslet. Zmínili jsme se o dlouhém vývoji psa jako šelmy, jejíž trávicí trakt se adaptoval na příjem masité potravy. To je fakt zcela neoddiskutovatelný. A byla to potrava ve formě granulí ? Hmm….No, asi tak úplně ne zcela…Jistě. Obsahuje všechny živiny, minerály, vitamíny, stopové prvky...Ale ta forma? Předkové našeho chlupatého kamaráda se plížili stepí, lovili po lesích, štvali svou kořist tundrou. A potom do sebe dostali směs svalů a šlach, kostí a chrupavek, jater, plic, žaludků i s obsahem...Zdá se vám ta představa morbidní? Možná. Ale máte doma šelmu! I když si s vámi hraje, ňafká a spí v posteli. To, že jeho nedávní předkové dožili až do dnešních časů znamená, že dokázali úspěšně odolat evolučnímu tlaku. Vývoj to určitě nebyl jednoduchý, ale byl úspěšný. Teď najednou, během několika desetiletí (což je z hlediska vývoje druhu mžik) si celý složitý a dokonale adaptovaný trávící trakt má zvyknout na hromádku suchých keksíků. Já vím, granule jsou jednodušší, levnější atd. Ale pro koho? Pro pejska? Předcházející věty určitě nepotěší výrobce granulí a budou vám vehementně oponovat, že opak je pravdou. Pokud se však nad nimi trošku hlouběji zamyslíte, těžko, moc těžko uvěříte tomu, ŽE PRO PSA JSOU NEJLEPŠÍ GRANULE...

No, když ne granule, co tedy? Něco, co se té pravěké kořisti podobá co nejvíce. Maso, vnitřnosti, ale jak, když ne syrové? Nějak upravené. Jsou různé možnosti. Vaření, sušení, chemická konzervace. Způsobů je mnoho. V praxi jsou nejvíce rozšířeny konzervy. Představují alternativu k suchému krmení - a alternativu úspěšnou a vhodnou. Seriozní výrobci nabízí rozsáhlou škálu druhů v mnoha velikostech a příchutích. Pokud sledují nejnovější trendy a poznatky ve výživě psů - a to by měli - vyrábějí v duchu dvou přístupů:

1. Konzerva jako masitý základ krmné dávky.

Chovatel si koupí konzervu, která obsahuje svalovinu a vnitřnosti. K tomu doplní uvařenou rýži, těstoviny, zeleninu. Výhodou je variabilita stravy, nevýhodou vyšší pracnost.

2. Kompletní krmivo.

Konzerva obsahuje kromě masa i rostlinný podíl. Výhoda - před podáním jen zahřejeme, nemusíme nic doplňovat. Nevýhoda - masa může být někdy hodně, hodně málo...

Co je tedy asi nejlepší?

Jako obvykle - zlatá střední cesta. Vhodná kombinace konzerv a granulí. A pokud váháte, zeptejte se těch nejpovolanějších! Kromě vašeho veterináře to je - no přece váš pes! Kupte kvalitní masitou konzervu, zahřejte ji a smíchejte s rýží. Do druhé misky nasypte granule a do třetí třeba konzervu věhlasné značky. A nechejte pejska, ať si vybere sám. Rázem poznáte, co má nejraději...

Základní zdravotní péče o štěně

15.7.2006 11:21 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

Odčervení

- poprvé 2. týden stáří

- opakovat každých 14 dní do 3 měsíců

- pak opakovat každý měsíc až do půl roku stáří

- zdravého dospělého psa 2x ročně

Očkování

- 6. týden

- 9. týden

- 12. týden

- rok stáří

- pak celý život každoročně opakovat

Protibleší program

- začít hned od raného věku

- lepší je používat spreje nebo pipety s dlouhodobým účinkem,

které se aplikují na kůži, u starších jsou vhodné i kvalitní obojky

- není vhodné používat protiparazitární šampony

upozornění : - blecha je mezihostitel tasemnice

- blecha má složitý vývojový cyklus, který probíhá v prostředí

( např. v kobercích dlouhodobě přežívají neaktivní larvální stádia )

- nejčastější alergie psů a koček je na bleší kousnutí

- častým drbáním se narušuje kůže a vzniká její zánět

(léčba dermatitid je dlouhodobá, alergie je většinou trvalá )

- malé štěně není vhodné koupat, pokud se nejedná o koupele léčebné

Dobře krmit

- doporučujeme navykat štěně postupně na kvalitní granulovanou stravu výběr značky krmení doporučujeme kozultovat s veterinářem

- vždy dostatek vody

výhodou granulí je - vysoká kvalita, minerální a energetická vyváženost

- možnost velmi přesného dávkování vhledem ke stáří a hmotnosti

- úspora času pro snadnou přípravu

Aby byla strava štěněte pestřejší, není chybou přidávat k základu granulí např. bílý jogurt, smetanový krém, polévkový vývar, vařenou nebo nastrouhanou mrkev apod. Považujeme za nevhodné střídat krmení granulemi a konzervami nebo vařenou stravou. Nelze pak přesně zjistit enrgetický příjem a změnou stravy jednoznačně dochází k nevyváženému složení střevních baktérií. Následkem jsou patologické kvasné procesy a větší riziko vzniku dieteticky podmíněných průjmů. Rovněž považujeme za nevhodné přidávat větší množství tvarohu, který obsahuje příliš vysoký podíl bílkovin a vápníku. V kvalitních granulích je vápníku dostatek a poměr s fosforem a ostatními důležitými prvky je optimálně vyvážený. Přebytek škodí stejně jako nedostatek. Některá štěňata hůře snášejí kravské mléko. Vzniká-li po něm pravidelně průjem, pak je lepší ho nepodávat, není již pro odrostlé štěně nezbytně nutné.

Alergie u psů

15.7.2006 11:19 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

My lidé se čím dál častěji potýkáme s různými alergiemi. Čím je prostředí kolem nás znečištěnější, tím je výskyt alergie v populaci vyšší. Např. v Kanadě to bylo před lety 6% alergií u dětí, v průmyslových zemích, jako je ta naše kolem 90%. Bohužel se zdá, že potíží s drbáním, škrábáním, mazáním... nezůstanou ušetřeni ani naši čtyřnozí přátele. Na otázku, jak na tom jsou a jestli jim můžeme pomoci, mi odpovídal Petr Fridrich. Tyto informace o alergii byly původně součástí rozhovoru s Petrem, jehož první a druhou část najdete v článcích Amazonka I. a II., ale protože Petr nezahálel a informace rozšířil, zařazuji je jako samostatný článek.

Myslím si, že je to otázka především pro veterináře či statistiky, ale mohu Vám sdělit jen vlastní dojmy a postřehy.

Dancing Contessa Amazonka alias NikitkaVšeobecně je známo, že všechna plemena krátkosrstých psů trpí kožními problémy více než plemena psů s dlouhou či hustou srstí. Je to způsobeno nižší ochranou kůže, kterou srst představuje. Říká se, že teriéři jsou více citliví na podněty vedoucí ke kožním problémům, americký staford patří také mezi teriéry. Alergií přibývá stejně u psů i u lidí. Z humánní medicíny víme, že organismus člověka je také citlivý na kožní onemocnění a že klíčovou roli přitom hraje zátěž nečistotami, chemickými látkami či známými alergeny z okolí - zejména vzduchu, vody a potravy. Jak úspěšně si organismus poradí se zátěží většinou rozhoduje správná funkce imunitního systému, což je klíčový moment určující vznik mnoha onemocnění kůže, alergií či reakcí kůže podobných alergiím. Pokud je imunitní systém přetížený či nereaguje správně, mohou vznikat i kožní problémy. Správnou funkci imunitního systému určuje mnoho předpokladů, od prodělaných nemocí přes genetické dispozice či chyby funkce některých orgánů, jedná se o velmi složitý problém.
Nejsou velké rozdíly mezi důležitostí správné funkce imunitního systému u člověka a u psa. Když se podíváme na vlivy okolí, které mohou u psa vyvolat sníženou funkci imunitního systému i případné následné alergické reakce, nejdůležitějšími jsou :

- vzduch znečištěný prachem a výfukovými plyny z automobilů, nebezpečné jsou i produkty spalování pevných paliv pro topení a spalování plynu v plynových kotlích, kdy vznikají stejně jako v motorech automobilů s katalyzátorem velmi malé částice matoucí imunitní systém. Zejména koncentrace prachu a smogu ve větších městech jsou velmi kritické s neustále přibývajícím počtem automobilů.

- naprostá většina psů je krmena průmyslovým krmivem - granulemi. V nich je obsaženo mnoho chemických látek které rozhodně nejsou nevinné. Jedná se mj. o konzervanty, ochucovadla, antioxidanty a mnoho dalších přísad zaručujících dlouhodobou odolnost granulek proti napadení plísněmi či bakteriemi, vždyť musí ve skladech vydržet velmi dlouhou dobu, často včetně přepravy přes oceán. Také nemohou výrobci ve většině případů garantovat kvalitu vstupních surovin ze kterých se granule vyrábí - nakupují je často od jiných dodavatelů po celém světě. Celý průmysl krmiv pro psy je založen na zpracování zbytkových či odpadních surovin nevhodných pro člověka, v granulích lze nalézt i zbytky léků pro jateční zvířata (zejména riziková antibiotika), stejně tak i stopy jedů z napadených obilovin či toxické produkty plísní a bakterií.

- sám majitel psa či jeho veterinář mohou, byť dobře míněnou, ale nesprávnou péčí o psa, či léčbou, zhoršit funkci imunitního systému. Jedná se např. o dlouhodobé užívání antibiotik či dalších léků narušujících funkci imunitního sytému. Škodí zbytečně časté koupele zbavující kůži psa ochranné funkce, stejně jako dlouhodobé podávání nevhodné potravy.

Dancing Contessa Amazonka alias Nikitka- je vypozorováno, že kožní problémy mohou nastávat u psů v době výskytu vysokých dávek hormonů v krvi - zejména v době dospívání, u fen také v době hárání. Všeobecně je známo, že s postupujícím věkem se citlivost na kožní problémy vytrácí. Také jsou někteří psi v mládí citliví na konzumaci červeného, zejména hovězího masa, mohou po něm mít problémy s nadměrnou citlivostí kůže. Mladým zvířatům se proto nedoporučuje preventivně podávat do věku 1 roku hovězí maso vůbec.

- dědičné a další dispozice - stejně jako u lidí existují u psů alergické reakce, alergická onemocnění a dispozice k projevům alergie buď zděděné po předcích, nebo získané působením okolního prostředí na psa, byť tento neměl až do určité doby žádné problémy.
Není prokázáno že by AST trpěl více než jiná krátkosrstá plemena alergiemi, ani nevím o nějaké studii či výzkumu na toto téma.

- alergie * alergická reakce * citlivost kůže na podráždění * jiná onemocnění kůže *
tyto termíny spojené s kožními problémy psa bývají často spojovány či zaměňovány nebo dokonce slučovány pod paušálně užívaný termín "můj pes má (asi ?) alergii". Sama vidíš, že se nejedná zdaleka o jedno a totéž. Každý z uvedených problémů vyžaduje jiný přístup k péči o psa i k následné léčbě. Je to věc složitá, ani s dnešní pokročilou veterinární diagnostikou nejsou výsledky vyšetření psů vždy jednoznačné a opakovaně průkazné. Majitel psa se snadno ocitne v situaci, kdy mu různí veterináři sdělují u stejného psa různé diagnózy a navrhují odlišnou léčbu.

Osobně se domnívám že klíčem ke zdraví psa a samozřejmě i dobrému stavu kůže je správná funkce imunitního systému. Všiml jsem si, že kožní problémy mívají více psi, kteří trvale žijí ve velkých městech, kde je zátěž z okolí mnohonásobně větší. Také jsem si všiml, že někteří majitelé psů mohou v dobré vůli, třeba usilovnou léčbou drobného pupínku, stav psa zhoršit, či dovést až do vážného stavu, právě díky nabourání imunitního systému mnoha léčebnými procedurami, které trvají často velmi dlouho, či na sebe bez přestávky navazují. Klasické léčby běžných kožních problémů nebývají vždy právě efektivní, všeobecně se dá říci, že vždy zatěžují imunitní systém a to může vést po čase k dalším problémům či recesi onemocnění. Překvapivě dobré výsledky přináší využití homeopatických přípravků a přírodních léčiv, bohužel není mnoho lidí kteří by to s "homeo léčbou" uměli a provozovali dlouhodobě úspěšnou praxi.

Věřím tomu, že šetrné a jemné "doladění" funkce imunitního systému psa pomocí přírodních preparátů a homeopatik může odstranit nejeden problém - a to nejen s kůží a srstí psa.

Za nejlepší prevenci kožních problémů považuji pobyt psa ve zdravém prostředí, kvalitní a vyváženou stravu, důslednou minimalizaci působení všech chemických látek (včetně nadměrného užívání prostředků proti parazitům, léků, koupelí v agresivnějších šamponech, zbytečného přikrmování "lidskými" pochoutkami, používání extra nekvalitních granulí ke krmení či konzumace zkažených psích "pochoutek" atd. …). Dobrá fyzická kondice a otužilost psa hrají důležitou roli, naopak nachlazení, jednorázové fyzické vyčerpání a špatná hygiena mohou stav psa výrazně zhoršit nebo připravit půdu k nástupu problémů s kůží. Výlety krátkosrstých psů do míst, kde si mohou poranit nechráněnou pokožku, je třeba dobře plánovat. Při výletech v lesích, kde jsou napadané větve, dochází pravidelně k poranění pokožky a často i k zanesení infekce do způsobených ranek. Podobná situace nastane když pes "profičí" hustými keři, nebo když na jaře poskakuje v polích, kde právě vyrazilo čerstvé bodláčí. Pokud majitel psa zaznamená taková poranění a má podezřen, že mohla být zanesena infekce, není od věci mít doma připravené antibakteriální mýdlo (k dostání i s dávkovačem v lékárnách, šetrný přípravek s kondicionérem a vhodným Ph) a pěkně zčerstva ve vaně umýt psí bříško a dobře vysušit.
Pokud už nějaké problémy s kůží nastanou, je třeba, aby byl majitel psa pozorný a dobře sledoval vše co se děje. Nebezpečné může být zejména drbání (kterému je třeba bránit), při kterém si psi mohou do porušené kůže zanést různé infekce, které pak nastoupí jako sekundární onemocnění.

Dancing Contessa Amazonka alias NikitkaNaše chovatelská stanice je umístěna v malé vesnici uprostřed lesů, okolí považujeme za relativně čisté a s kožními problémy psů u nás nemáme žádné potíže. Osobní zkušenosti máme jen s ojedinělým výskytem pupínků na nechráněných částech břicha (místa téměř bez srsti) u psích puberťáků do 1 roku věku, konkrétně při mechanickém podráždění či poškrábání při výletech. V případě že nehrozí infekce, nijak se nesnažíme o léčbu - pupínek za pár dnů vyschne a sám zmizí. U mladého psa se takový problém může vyskytnout 1x-2x do roka, s dosažením dospělosti kolem 2 let věku psa se nekonají ani popsané "puberťácké" pupínky. Také u nás přikrmujeme i mladé psy zhruba po 6ti měsících věku všemi druhy masa bez nějakých problémů.

Agresivita psů není vrozená

15.7.2006 11:13 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

Jsem si jistá, že žádný živý tvor nemá při narození ve vínku agresivitu. Takže ani pes. Jsou jedinci s více či méně ostrými povahovými rysy, ale ty se nedají nazvat agresivitou. Jak je tedy možné, že čas od času se dozvídáme z médií, či vlastního okolí, že pes napadl člověka nebo jiného psa? Myslím, že odpověď bychom měli hledat v nás - lidech.

Každé plemeno je něčím charakteristické

V povaze psa hraje jako u každého tvora svoji roli genetika, ale ve velké míře ji utváříme právě my - svým přístupem k psovi a výchovou. Lovečtí psi mají silně vyvinutý pud k lovu a norování, honáčtí psi mají vyvinutou schopnost ochraňovat a stmelovat stáda, společenští psi mají většinou naopak některé pro psy charakteristické pudy méně či více potlačeny atd. Už když tedy přemýšlíme nad pořízením čtyřnohého přítele, musíme brát v potaz jeho zaměření a předpokládat, že bude mít ty či ony povahové rysy a podle toho se k němu chovat a vychovávat jej. Nemůžu např. jezevčíka trestat za to, že mi na zahradě začne norovat v každé myší díře a mně tak vznikají v mém rádoby anglickém trávníku malé krátery. Naopak maltézáčkovi nemá cenu říkat: "Vyhrab myšičku!". Toto vyloženě společenské plemeno norování nezajímá a navíc jeho hedvábná srst by byla k nerozčesání. Když si pořídíme zástupce "bojových plemen" (osobně jsem odpůrcem takového škatulkování), musíme počítat s tím, že by bylo dobré navštěvovat cvičiště. Tito psi bývají velice silní - v případě špatné výchovy by nás mohli nakonec venčit oni místo, abychom venčili my je.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

Říká se, že pes je obrazem svého pána a něco na tom je. Pokud je majitel psa agresivní člověk, který se chová ke svému zvířeti hrubě a týrá ho, tak nemůžeme čekat, že pes bude klidný a vyrovnaný. V tomto případe pak může i ze zcela klidného štěňátka vyrůst bojácný vystresovaný pes, který při náznaku pohlazení kousne, protože si bude myslet, že ho čeká další rána. Naopak při vlídném zacházení a láskyplném vedení i z malého ďáblíka, který nás jako štěně neustále okusuje a vrčí na nás, vychováme skvělého přítele, který nám bude vnášet radost do života. Je tedy jasné, že dobře vedený pitbul, muže být daleko milejším psem, než třeba pudlík, kterého vychovával nějaký despota.

Odpovědnost za psa

Vrátím se tedy znovu na začátek. Jak předejít případům, kdy kousne pes člověka nebo jiného psa a koho za ně případně činit zodpovědným? Především by měl každý chovatel vycvičit své zvíře natolik dobře, aby k různým "nehodám" či nepříjemnostem vůbec nedošlo. Tzn. vybrat si plemeno, na které bude lidově řečeno stačit. Pokud se tak ovšem přece jen stane a pes
někoho napadne, mělo by se nejdříve objektivně posoudit, jestli si za to pokousaný člověk nemůže sám - potom by logicky nebyl důvod někoho trestat. Často čteme titulky "Pes pokousal dítě" a nakonec se dozvíme, že dítě vešlo na cizí zahradu, kterou pes hlídal a tudíž udělal pouze to, co se od něj očekává - bránil svoje teritorium. Další případ pokousání dítěte psem skončil zjištěním, že pes měl v uchu zlomenou pastelku. A takových případů je v různých obměnách spousta. Novináři si na nich vždy rádi "smlsnou", patřičně je zveličí a často zkreslí, aby se jejich plátek dobře prodával, či měl jejich pořad velkou sledovanost. Bohužel tím ale negativně ovlivní spoustu lidí, kteří neznají pozadí celého příběhu. Určitě by všem tito novináři prokázali vetší službu, kdyby připomněli rodičům, že mají dávat vetší pozor na své děti a vysvětlit jim, že pejskové nejsou hračka a bez svolení majitele se nehladí.

Pokud se ovšem zjistí, že pes někoho napadl bez příčiny, měl by být potrestán člověk, který je za zvíře zodpovědný. Konec konců, chování psa je výsledkem jeho výchovy a přístupu k němu, tak musí nést i následky. Může ale nastat i situace, že pes je sice dobře vychovaný a vycvičený, ale ve stresu, strachu nebo leknutí (petardy, silniční doprava....) někoho kousne.Jak potom hodnotit tuto situaci? Odpovědnost by měl opět nést majitel psa, ale celý případ by měl být posuzován mírněji s přihlédnutím k okolnostem, které zvíře k útoku vedly.

Péčo o štěně

15.7.2006 11:02 | Princess Joane Pick | Péče o pejska

fena se štěňaty, foto: www.irishjacks.comPo porodu by měla fena se štěňaty být uložena na klidném, teplém místě v bytě, které je nutné chránit před průvanem. Protože se štěňata rodí bez vyvinuté termoregulace, doporučuje se umístit celý vrh v porodní bedně se zajištěnou teplotou okolo 30°C, vystlanou např. starým prostěradlem, novinovým papírem, který můžete pohodlně měnit a udržovat tak štěňátkům čistotu. Štěňata by měla v bedničce zůstat asi 4 týdny. Po skončení porodu by měla být fena vyšetřena veterinářem, jestli jsou na světě již všechna štěňata, a jestli jsou porozená štěňata v pořádku.

Pro zdraví štěněte je nesmírně důležité, aby se ihned po porodu napila mleziva (kolostrum), což je sekret mléčné žlázy, který se tvoří asi do tří dnů po porodu. Je složením podobné mléku, ale obsahuje větší množství bílkovin, minerálů a solí. Nejen že čistí trávicí trakt štěněte, ale je i nepostradatelné pro vysoký obsah protilátek. Schopnost vstřebat protilátky střevní sliznicí u štěňat velice rychle mizí, už za dvě hodiny po narození se několikanásobně snižuje a do dvou dní se ztratí úplně. Protilátky, které štěňata získala přes placentu a z mleziva chrání štěňata do doby 6 týdnů života. Štěňata, která se v průběhu dvou hodin po porodu nenapile mleziva, jsou méně odolná a častěji nemocná.

Jak poznat slabé štěně

V době po narození lze štěňata rozdělit podle BIOTONU, což je soubor a intenzita aktivit štěněte, do čtyř skupin:

  1. štěňata ihned po vybavení z plodových obalů aktivně vyhledávají matčiny struky a sají mléko
  2. štěňata krátkou dobu po svém narození jen leží, později se sama vzchopí a hledají struky
  3. štěně se může snažit dostat k mléčné žláze, ale není schopno nalézt struk a přisát se k němu, po přiložení ke struku saje velmi málo a brzo přestane
  4. štěně se nepohybuje a nesaje

štěně, foto: www.michelangeloflores.comZdravé štěně má na dotek suchou, teplou a pružnou kůži, oproti tomu štěně, které je slabé, je na dotek vlhké a ochablé. Štěně, které je slabé se projevuje slabým kvílením a buď nepokojným pohybem po bedničce nebo naopak leží odevzdaně v koutě. Je potřeba sledovat, která štěňata dostatečně nesají mateřské mléko. Pokud štěně několik kojení vynechá, zeslábne natolik, že už není schopno pít samo. Takováto štěňata je možné odchovat uměle. Chovatel, který chce odchovávat zdravé a silné psy, a kterému nezáleží pouze na počtu prodaných štěňat, by měl z vrhu vyřadit štěňata ze 4. a 3. skupiny, i kdyby svou velikostí převyšovala ostatní štěňata. Pokud si chovatel dá tu práci a odchová i štěňata ze 3. skupiny a vyrostou z nich jedinci odpovídající plemeni, projeví se zdravotní problémy. Násilné odchovávání slabých neživotaschopných jedinců vede k degeneraci plemen.

Kojení a odstav

Štěňata jsou na mateřském mléku zcela závislá po dobu přibližně tří týdnů, kojena by však měla být nejméně po dobu šesti týdnů. Při kojení by se štěňata v žádném případě neměla vyrušovat, je potřeba nechat je v této době v klidu o samotě s fenou.

Přikrmovat štěňata pevnou stravou lze již od třetího týdne jejich života, kdy klesá produkce mléka u feny.

Štěně na nový způsob stravování navykáme nejprve tak, že mu ji nabídneme na prstě a necháme ochutnat. Později stravu nalijeme do mělké misky. Každé ze štěňat by mělo mít svou misku. Úplně jsou štěňata odstavena ve věku asi šesti týdnů, v tomto období kojí fena již pouze výjimečně.

Odčervení

veterinář, foto: www.cvm.umn.edu95% štěňat má škrkavky, které je nutno odstranit. Existují odčervovací přípravky, které se štěněti podávají ve stravě, a které škrkavky zahubí. Záleží na preparátu, ale obecně lze první odčervování provést mezi 17.-21. dnem života. Tuto léčebnou kůru je nutné zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře v určeném termínu, přibližně 14 dní po první aplikaci.

Očkování

Nejlepší je pokud chovatel předá novému majiteli štěňata jak odčervená tak i očkovaná. Očkování je proces, při kterém je do těla vpraven mrtvý virus, který vyvolá tvorbu protilátek proti onemocněním. První očkování lze provádět v šestém týdnu života a s pravidelným opakováním podle rady veterinárního lékaře, nebo až ve věku osmi týdnů a s následným opakováním ve 12 týdnech.

Prořezávání zubů

  • 3 až 6 týdnů - mléčné zuby - špičáky, řezáky, první tři premoláry
  • 4 měsíce - mléčné zuby - čtvrté premoláry, trvalé zuby - třenové čtyřky, střední řezáky
  • 5 - 6 měsíců - trvalé zuby - krajní řezáky, špičáky, první tři třenové zuby, první stolička
  • 6 - 8 měsíců - druhá stolička ve spodní čelisti

Při prořezávání trvalého chrupu má štěně stejné problémy, jaké známe u dětí, tedy otoky a záněty dásní a bolest. Projeví se to jejich neklidem, odmítáním potravy nebo slintáním. Je vhodné v tomto období dát štěněti k okousávání nějaký tvrdý předmět, čímž se zmírní bolest dásní a urychlí se vypadávání mléčných zubů.

Někdy se stává, že trvalé zuby nemohou vytlačit zuby mléčné. Trvalé zuby jsou již částečně prořezány, ale mléčné zuby ještě dobře drží v dásni. V tomto případě se poraďte s veterinářem, jestli není vhodné mléčné zuby vytrhnout.

Nácvik čistoty

S nácvikem čistotnosti je nejlépe začít ihned po odběru štěněte. Štěně většinou potřebuje vykonat svou potřebu po probuzení nebo po jídle. Pokud máte zahradu a trávíte většinu času doma, máte nejlepší předpoklady k tomu, aby se štěně naučilo vykonávat potřebu mimo dům co nejdříve. Pokud bydlíte v bytě, musíte se rozhodnout, jestli nejprve budete učit štěně chodit na noviny v bytě nebo hned od začátku zahájíte nácvik čistoty venčením. Občas se štěněti stane nehoda i v bytě, nikdy ho však za to netrestejte, mohlo by to mít nežádoucí následky. Na každém štěněti jsou, předtím než vykoná potřebu, patrné určité signály, často je to očichávání podlahy v kruhu. Mezi tímto varovným signálem a vykonáním potřeby uplyne většinou jen velmi krátká doba, proto byste si měli těchto známek všímat, časem je jistě velmi dobře rozpoznáte. Naučte také svého psa vykonávat potřebu na povel, později to jistě oceníte. Když se štěně chystá vykonat potřebu na vámi určeném místě, vyřkněte povel, např. "čůrej" nebo "udělej loužičku", a když štěně potřebu vykoná, pochvalte je. Není důležité, jak váš povel bude znít, avšak je nutné, aby byl pokaždé stejný.

Nácvik na noviny

venčení psaPokud je štěně v ohrádce, patrně si k vykonání potřeby vybere koutek v protilehlém rohu pelíšku. Připravte tam štěněti noviny, až zaznamenáte některý ze signálů, štěně ihned vezměte a odejděte s ním ven. Štěně nenoste, nechte je běžet za sebou, aby poznalo cestu. Za vykonání potřeby venku je pochvalte.

Pokud štěně volně běhá po bytě, vyberte místnost bez koberce, kde štěně nějakou dobu můžete nechat. Celou podlahu pokryjte novinovým papírem, a až si štěně vybere své místo, ostatní papíry odstraňte. Štěně by mělo chodit stále na stejné místo. Postupně novinový papír přesunujte směrem ke dveřím, později až za dveře, a nakonec jej úplně odstraňte.

Nácvik k venčení

Nejlepší způsob nácviku čistoty je zůstávat se štěnětem nějakou dobu doma. Choďte s ním ven vždy, když se probudí, po jídle nebo po ukončení aktivity. Vysledujte co nejdříve, jaké signály štěně vysílá, když chce vykonat potřebu, a vždy, když se k tomu chystá, běžte s ním ven. Vyřkněte povel, vyčkejte se štěnětem, a po vykonání potřeby na vámi určeném místě, štěně pochvalte.

Výběr hraček

štěně, foto : www.mooseyscountrygarden.comK dobrému vývoji každého štěněte patří hra. Nejlepší variantou samozřejmě je, když si se svým pejskem hrajete vy, jeho majitel. Avšak jsou chvíle, kdy zrovna nemáte čas nebo pes musí zůstat sám doma, a štěně si musí hrát samo. K tomu mu ovšem musíte obstarat hračky, protože jinak si ke hraní a kousání najde v domácnosti něco sám. Každá hračka však není pro vašeho čtyřnohého miláčka vhodná, je důležité se zamyslet nad jejich výběrem. Na trhu je velmi mnoho speciálních hraček, které jsou vhodné nejen pro štěňata, ale mají je ve velké oblibě i dospělí či starší psi.

Na co je potřeba myslet při výběru hračky?

Velikost: Bezpečnost hračky závisí na velikosti plemene. Každý pes má jinou velikost ústní dutiny, a je potřeba dbát na to, aby hračku, kterou zvolíte, nemohl váš pes spolknout. Většina hraček je totiž vyrobena z nestravitelného materiálu. Většina psů má ráda hru s míčkem, ale nikdy nedávejte svým psům míčky příliš malé. Oblíbené mezi psy jsou také pískací hračky, ale u větších plemen je dobré je využívat pouze jako pomůcku při výchově psa, protože tyto hračky jsou většinou z měkkého materiálu, pes je může roztrhat a některé části spolknout, což pro něj rozhodně není zdravé. Také si uvědomte, že tyto hračky vyluzují zvuky, které mohou být nepříjemné vám, i když vaše štěně z nich má obrovskou radost.

Materiál: Hračka by měla být vyrobena z pevného materiálu tak, aby ji pes nemohl rozkousat, ale nesmí být až tak tvrdá, že by mohla psa poranit při okusování. Pes dokáže hračku dlouho a intenzivně žvýkat, proto musí být vyrobena ze zdravotně i hygienicky nezávadného materiálu. Povrchová úprava hračky nesmí být taková, aby se z ní při žvýkání uvolňovaly toxické látky. Hračka také nesmí být složena z několika dílů, které by pes mohl spolknout. Velmi nevhodné jsou pro psa hadrové hračky, které brzy roztrhá.

Tvar: Ač se vám to může zdát zanedbatelné, i tvar hračky je při výběru velmi důležitý. Hračka nesmí mít ostré hrany, nevhodně tvarovaná hračka se také může psovi vzpříčit mezi zuby, a pes může zpanikařit.

Mezi hračky lze zařadit i žvýkačky pro psy. Mezi psy jsou také velice oblíbené, zvláště štěňata velmi ráda žvýkají, protože jim to usnadňuje prořezávání druhých zubů. Žvýkačky bývají vyrobeny ze surové kůže, a jsou vyráběny ve všech možných tvarech a velikostech tak, aby byly pro psy přitažlivé. Mají také různé chutě, takže je na vás, abyste svému kamarádovi vybraly takové, co mu nejvíce vyhovují a chutnají. Tyto pochoutky by však pes neměl dostávat příliš často, protože většinou nejsou přínosem k vyvážené potravě. Používejte je spíše jako odměnu při výcviku.